Kaple Božího Těla
Kaple Božího Těla (přízemí)
kapacita 72 míst
Na místě staré židovské čtvrti se synagogou stály od poloviny 15. století měšťanské domy, sousedící s renesančním konviktem olomoucké univerzity. Byla založena roku 1573 jezuity jako první na Moravě a druhá v českých zemích. Později mezi lety 1660–1668 postavilo Tovaryšstvo Ježíšovo na místě vykoupených domů tzv. starý konvikt, ubytovací sídlo šlechtických a patricijských studentů, se severní dostavbou před rokem 1674, k níž mezi lety 1721–1724 přibyl, patrně na místě dávné synagogy, tzv. nový konvikt. Zahrnul i pozdně gotickou městskou Židovskou bránu („Judenpfördl“) a novou oválnou kapli Božího Těla na místě gotické kaple téhož zasvěcení.
Barokní kapli projektoval a postavil olomoucký stavitel Jan Jakub Kniebandl (asi 1670–1730). Architektura upoutá svým interiérovým řešením, jehož vzorem se stal příčně oválný kostel jezuitských noviců Sant'Andrea al Quirinale v Římě (1658–1670) od předního římského architekta, sochaře a malíře Gian Lorenza Berniniho (1598–1680). Kaple Božího Těla stojí na půdorysu podélného oválu se zřejmým eucharistickým odkazem na tvar hostie, Těla Páně. Podoba hlavního oltáře, po stranách se sdruženými sloupy, nesoucími rozeklaný fronton, a se zmnoženými pilastry, je odvozena z hlavního oltáře římského kostela. Berniniovská sochařská a štuková výzdoba kaple s trojúhelníkem ženských soch na vrcholu a po stranách hlavního oltáře, zosobňujících hlavní křesťanské ctnosti Víry, Naděje a Lásky, je spolu s anděly a andílky nad hlavním oltářem i na rámech bočních oltářů dílem olomouckého sochaře Filipa Sattlera (1695–1738). Vrcholová ženská postava nad oltářním retáblem souzní umístěním i gestem se sochou Sv. Ondřeje nad hlavním oltářem Berniniho kostela. Oslavě Těla Páně se otevírá i klenba kaple souvislou nástropní malbou se zobrazením legendárního, historicky nedoloženého vítězství Jaroslava ze Šternberka nad Tatary u Olomouce, údajně 24. června 1241 (1253). Namaloval ji v roce 1728 přední olomoucký malíř Jan Kryštof Handke (1694–1774) spolu s eucharistickým oltářním obrazem Večeře v Emauzích. Na klenbě v otevřených nebesích se zjevuje Nejsvětější Trojice – Bůh Otec, holubice Ducha Svatého a Kristus zastoupený Beránkem na kříži, který spočívá na vesmírné sféře. Panna Maria Vítězná jí ukazuje zářící šternberskou osmicípou hvězdu v rukou anděla nad modelem olomouckého kostela Nanebevzetí P. Marie, kde přijal Jaroslav ze Šternberka z rukou kněze Tělo Páně (výjev nad oltářem), způsobující zázračné vítězství nad Tatary. Andělé vedení sv. archandělem Michaelem míří s plameny a plamennými meči v rukou k nočnímu táboru Tatarů na protější straně klenby, připraveni zasáhnout ve prospěch Šternberkova vojska, které se blíží. Zobrazení zneklidněných Tatarů v tureckých turbanech aktualizuje trvalé nebezpečí tureckých válek s připomínkou dávných zásluh Olomoučanů o obranu říše a s nadějnou vzpomínkou na poslední vítězství prince Evžena Savojského nad Turky dobytím Bělehradu (1717).
Restaurovaná a unikátně dochovaná Kaple Božího Těla, která byla téměř nepostižena pozdějším dvousetletým využíváním konviktu pro vojenské účely, se od roku 2002 stala koncertním a konferenčním sálem Uměleckého centra Univerzity Palackého v Olomouci.
