Knihovna a její pobočky

Olomoucká univerzita byla založena již v roce 1573, měla svoji univerzitní knihovnu s obsáhlou sbírkou knih. V roce 1647 však byla většina knih odvezena do Švédska jako válečná kořist. Po ukončení třicetileté války vybudovali olomoučtí jezuité dva konvikty a školní budovu. V té době byla budována i nová univerzitní knihovna. V roce 1860 byla univerzita zrušena a její knihovna se osamostatnila pod názvem Studijní knihovna. Po roce 1946, kdy byla v Olomouci  znovu univerzita obnovena  pod názvem Univerzita Palackého, zůstala její původní knihovna samostatnou a stala se základem pro současnou vědeckou knihovnu. Až do roku 1989 neměla Univerzita Palackého centrální knihovnu, na univerzitě fungovaly pouze malé fakultní  a katedrové knihovny.

V roce 1991 vzniklo na Univerzitě Palackého v Olomouci nové pracoviště - Informační centrum UP a jednou z jeho součástí se stala Knihovna UP. Knihovna UP byla původně složena pouze z informačních středisek na fakultách univerzity. Po roce 1997, kdy byla vybudována Ústřední knihovna v historické tereziánské zbrojnici, se do ní přesunula část knihovních fondů z fakult, a to především z Filozofické a Pedagogické fakulty.

Bývalé fakultní knihovny tak spojily své síly, aby vytvořily jednotnou knihovnickou síť univerzity, aby sjednotily pravidla pro zpracování a zpřístupňování dokumentů v souborném katalogu.

Podle Knihovního řádu knihovny: "Posláním knihovny je přispívat k plnění základních úkolů Univerzity Palackého, zvláště pak k rozvoji její funkce vzdělávací a vědeckobadatelské, a to shromažďováním, zpracováváním, uchováváním a zpřístupňováním knihovních dokumentů a rovněž poskytováním knihovnicko-informačních služeb členům akademické obce UP i ostatním uživatelům."