Základní data dějin univerzity v Olomouci
Jezuitská akademie a univerzita v Olomouci
1566, Velikonoce – květen
Do Olomouce dorazili první jezuité na pozvání olomouckého biskupa Viléma Prusinovského z Víckova a zahájili misijní a kazatelskou činnost a výuku v katedrální škole.
1566, 9. 8.
Papež Pius V. schválil zřízení jezuitské koleje v Olomouci, semináře pro výchovu kněžského dorostu a šlechtického konviktu pro vzdělání urozených mladíků.
1566, 4. 10.
Do svého úřadu byl uveden první rektor koleje TJ v Olomouci Španěl Hurtado Pérez a téhož dne byla zahájena výuka ve čtyřech třídách latinského gymnázia.
1566, 9. 10.
Biskup Vilém Prusinovský vystavil jezuitům první fundační listinu na 500 zlatých ročního důchodu.
1567, 22. 4.
Papež Pius V. vyslovil souhlas s využitím olomouckého kláštera a kostela františkánů-minoritů pro potřeby jezuitské koleje a škol, minoritům byl postoupen opuštěný klášter sv. Jakuba.
1568, 4. 10.
Olomoučtí jezuité v počtu 22 osob se přestěhovali do upraveného kláštera františkánů-minoritů, v němž nalezlo i jejich šestitřídní gymnázium prostorné a světlé učebny.
1570, 27. 9.
Biskup Prusinovský zvýšil donaci olomouckým jezuitům na 2000 zlatých ročně z vyškovského stolního statku.
1571
Jezuitský konvikt nalezl umístění v opuštěném klášteře františkánů-bernardinů na olomouckých Bělidlech (nyní obnovený klášter dominikánů ve Slovenské ulici)
1573, 22. 1.
Papež Řehoř XIII. potvrdil donaci biskupa Prusinovského (zemřelého 16. 6. 1572).
1573, 22. 12.
Císař Maxmilián II. udělil olomoucké koleji TJ promoční práva, čímž vznikla v Olomouci jezuitská akademie rovnoprávná kterékoliv západoevropské univerzitě.
1575
V jezuitském konviktu zahájilo svou činnost studentské mariánské bratrstvo (Sodalitas B. Virginis Visitantis).
1576, 15., 16. a 21. 10.
První depozice (beánie) a imatrikulace na olomoucké akademii TJ.
1578, 30. 4.
Konala se první promoce magistrů filozofie.
1578, 21. 10.
Konala se první promoce bakalářů filozofie.
1578, 10. 12.
V Olomouci při koleji TJ byl založen papežský seminář pro výchovu kněží určených k rekatolizaci severovýchodní Evropy, tzv. Collegium nordicum.
1581, 22. 3.
Císař Rudolf II. rozšířil promoční práva olomoucké jezuitské akademie i na studenty jiných univerzit, pokud se v Olomouci podrobí rigorózům.
1582
Pod patronací olomouckého biskupa Stanislava Pavlovského z Pavlovic byla dokončena renesanční přestavba areálu jezuitských škol.
1582
Byly zahájeny přednášky ze spekulativní (scholastické) teologie.
1583
Započaly přednášky z polemické (kontroverzní) teologie.
1584–1585
Vyučování na olomouckých jezuitských školách bylo přerušeno s ohledem na morovou nákazu.
1587
Biskup Stanislav Pavlovský nechal zhotovit olomouckým zlatníkem Davidem Eberthem rektorské žezlo olomoucké jezuitské akademie.
1588, 31. 5.
Císař Rudolf schválil úmysl biskupa Stanislava Pavlovského zrušit ženský klášter v Pustiměři u Vyškova a jeho důchody převést na olomouckou kolej Tovaryšstva Ježíšova.
1588, 21. 9.
Papež Sixtus V. potvrdil pustiměřskou donaci olomoucké jezuitské koleje.
1589–1598
Mezi těmito léty bylo zhotoveno žezlo filozofické fakulty olomoucké jezuitské akademie.
1590
Biskup Stanislav Pavlovský založil při koleji TJ seminář sv. Františka Xaverského určený pro chudé studenty a financovaný z fundací duchovních i světských příznivců TJ.
1590, 30. 4.
Biskup Pavlovský potvrdil olomoucké jezuitské koleji donaci 500 zlatých moravských z výnosu pustiměřského statku.
1592
Olomoucká jezuitská akademie měla na 600 studentů.
1596
Pro jezuitský konvikt a seminář byly upraveny tři domy v ulici Božího Těla (nyní univerzitní), jakož i pozdně gotická kaple Božího Těla.
1599
Členem mariánské sodality v jezuitském konviktu byl pozdější mučedník a světec Jan Sarkander, tč. student olomoucké univerzity.
1604
Jezuitské gymnázium mělo kolem 800 žáků, řada z nich pocházela z nekatolických rodin.
1606, 13. 1.
Ke katolicismu přestoupil v Olomouci Albrecht z Valdštejna, vychovaný v českobratrské víře a připravovaný ke konverzi regentem konviktu P. Vítem Pachtou.
1610
Na olomouckých jezuitských školách studovali mladíci ze Slezska, Polska, Čech, Uher, Francie, Itálie. Dánska, Švédska, Skotska, Gotlandu (ostrova v Baltickém moři, ke Švédsku připojenému až roku 1645) a Nizozemí.
1614, 13. 1.
Biskup František z Dietrichštejna poskytl olomouckým jezuitům další donaci ve výši 500 zlatých moravských. Celá univerzitní donace činila 3000 zlatých moravských (3500 zlatých rýnských) a byla nadále olomouckými biskupy jezuitské koleji vyplácena.
1617, 1. 8.
Na protest proti uvěznění dvou studentů vesnickým rychtářem opustili téměř všichni studenti Olomouc.
1617, 14. 10.
Císař Matyáš udělil olomoucké koleji TJ další provilegium vymezující vlastní jurisdikci jezuitské univerzity ve věcech civilních i trestních.
1619, 6. 5.
Moravští evangeličtí stavové připojivší se k povstání českých evangelických stavů proti Habsburkům vypověděli řád Tovaryšstva Ježíšova z Moravy. V jezuitském konviktu byla umístěna mincovna.
1621, 18. 1.
Jezuité se v důsledku bělohorského vítězství Habsburků vrátili do Olomouce. Škody způsobené olomoucké koleji TJ určili na 21 218 zlatých 40 krejcarů. Císař Ferdinand II. jako kompenzaci těchto škod věnoval koleji statek v Čejkovicích a vesnici Kobylí.
1621, 10. 3.
Vyučování na olomouckých jezuitských školách bylo obnoveno.
1624, 16. 7.
Císař Ferdinand II. věnoval olomouckému konviktu Tovaryšstva Ježíšova město a velkostatek Nový Jičín spolu s městečkem Štramberkem a 12 vesnicemi. Z výnosu statku měli být vydržování jak světští (šlechtičtí), tak duchovní chovanci konviktu. Konvikt byl proto nadále označován jako Ferdinandeum nebo papežsko-ferdinandský konvikt.
1625
Olomoucké jezuitské školy vzdělávaly přes 500 studentů.
1630
Prvním známým děkanem teologické fakulty a současně univerzitním kancléřem (prefektem škol) byl P. Kašpar Tausch.
1633–1644
Jako profesor scholastické teologie působil na olomoucké univerzitě P. Ignác Rojo, zpovědník biskupa kardinála Františka knížete Dietrichštejna.
1635–1636
Alumnem olomouckého konviktu byl pozdější nejvýznamnější český vzdělanec a patriot 17. století, jezuita Bohuslav Balbín z Vorličné. V univerzitní matrice je zapsán ke dni 15. 2. 1636 jako student poetiky (5., předposlední gymnaziální třídy).
1636
Na olomoucké teologické fakultě byl promován první doktor teologie – doktorského gradu dosáhl Šebestián z Roztok, farář ve slezské Nise a pozdější biskup ve Vratislavi.
1637
Olomoucká akademická obec čítala přes 1100 studentů.
1638, 13. 4.
Olomoucká kolej TJ zakoupila statek Bohdalice u Vyškova s pavlovickým svobodným dvorem a mlýnem a s poddanými v Heroticích.
1639, 24. 1.
Olomoucký biskup Leopold Vilém upravil postavení dvanácti biskupských alumnů v konviktu závazkem přispívat na jejich vydržování 1300 tolary ročně.
1640, 24. 9.
Olomoucká kolej TJ získala za 1000 zlatých statek Kučerov.
1643, 4. 10.
V důsledku obsazení Olomouce Švédy v červnu 1642 jezuité své školy uzavřeli a město opustili.
1647, jaro
Švédský plukovník Wittenberg odvezl knihy z olomoucké jezuitské knihovny přes Štětín do Dalarö a poté do Stockholmu, nyní se nacházejí v knihovnách ve Stockholmu, Upsalle, Lundu a Strängnässu.
1650, 7. 7.
Po odchodu švédské okupační posádky z Olomouce se do města vrátili jezuité a obnovili vyučování na gymnáziu i univerzitě.
1651–1653
Olomoucká jezuitská kolej zakoupila menší dvory v Přestavlkách u Olomouce, v Hostkovicích a Nelešovicích za celkovou sumu 8200 zlatých.
1652
Studium na filozofické fakultě bylo prodlouženo ze dvou na tři roky (přednášela se postupně logika, fyzika s matematikou a metafyzika s etikou). Nákladem dobrodinců bylo zhotoveno žezlo teologické fakulty olomoucké univerzity TJ.
1660
Jezuité koupili řadu domů v ulici Božího Těla (nyní Univerzitní ul.). čímž získali stavební pozemky pro budoucí výstavbu konviktu, školní budovy a koleje.
1661
jaro Na základě projektu Petra Schüllera byla zahájena výstavba Starého konviktu.
1663
Dvouposchoďová budova průčelního křídla a jednoposchoďové pravé křídlo Starého konviktu byly zastřešeny. Olomoučtí jezuité zakoupili větší statek Rokytnici u Přerova s městečkem Kokory a vsí Lukovou.
1666
Fyziku přednášel P. Zikmund Hartmann, zabývající se zejména katoptrikou, autor teorie, že základní stavební jednotkou hmoty nejsou atomy, ale malá zrcadélka.
1667, 7. 11.
Na teologické fakultě byla zřízena stolice kanonického práva. Počet stolic na teologické fakultě se tak zvýšil z dosavadních čtyř na pět.
1668
Olomoucká kolej TJ získala za 13 500 zlatých moravských velké vsi Vinary a Buk.
1668, 24. 6.
Do Starého konviktu po průtazích s dokončením stavby způsobených rakousko-tureckou válkou postihnuvší území Slovenska se nastěhovali alumni.
1670
Na teologické fakultě byla zřízena šestá stolice, a to hebrejštiny. Bylo vybudováno střední křídlo Starého konviktu.
1674
Bylo dokončeno závěrečné levé křídlo Starého konviktu.
1683–1684
Na filozofické fakultě působil P. Jakub Kresa, rodák ze Smržova u Jevíčka, významný matematik.
1683, 23. 7.
Studenti olomoucké univerzity TJ zřídili dobrovolnickou legii na obranu města před Turky.
1683, 26. 8.
Na svém tažení k Vídni obležené Turky navštívil olomouckou kolej TJ polský král Jan III. Sobieski se svým doprovodem.
1683, 27. 9.
Olomoucká studentská legie byla po vítězství Jana III. Sobieského a dalších spojenců u Vídně nad Turky rozpuštěna.
1687–1688
Stížnosti alumnů konviktu na stravu a ubytování vedly k prvním ingerencím světských úřadů do provozu konviktu.
1679
Karel Ferdinand Irmler, olomoucký rodák a dosavadní soukromý profesor práv ve Vídni, zahájil na základě ustanovení moravských stavů v Olomouci privátní juristické přednášky.
1686
Olomoucké jezuitské školy navštěvovalo 946 studentů, sama teologická fakulta měla 116 bohoslovců.
1692, 6. 10.
Jiří Tobiáš Alberti obdržel od císaře Leopolda II. dekret profesora práv v Olomouci, byl nato zapsán do univerzitní matriky a mohl vyvěšovat teze „ad valvas publicas“, přednášky a disputace však musel konat ve svém bytě.
1695–1705
Práva přednášel v Olomouci Kryštof Josef Holland.
1696–1697
Aféra ohledně „svobodného truňku piva“ v konviktu.
1696, 3. 10.
Královský tribunál v Brně rozhodl, že profesor práv může veřejně vyvěšovat své teze jako jiní členové a fakulty univerzity.
1697
Na jezuitských školách studovalo 1200 mladíků, mezi nimi 11 hrabat, 19 svobodných pánů, 80 rytířů. Promovalo 63 bakalářů a 49 magistrů filozofie, jakož i 13 bakalářů teologie.
1701, 17. 5.
Byl položen základní kámen ke stavbě dvouposchoďové školní budovy o třech křídlech podle projektu Giovanniho Pietra Tencally.
1708
Z celkového počtu 1210 studentů jezuitských škol bylo 230 bohoslovců, 103 z nich bylo světskými či řádovými duchovními. Filozofická fakulta měla 463 posluchače. Olomoucký stavitel Lukáš Kleckel dokončil stavbu školní budovy.
1710
Jezuitské gymnázium i univerzita se přestěhovaly do nové školní budovy.
1711
Z 1133 studujících jezuitských škol bylo 200 posluchačů teologické a 443 posluchači filozofické fakulty, gymnázium navštěvovalo 490 žáků. Ve školní budově bylo dokončeno auditorium maximum, v letech 1718–1719 okrášlené freskami Jana Kryštofa Handkeho. Byla zahájena přestavba jezuitské koleje, jež pokračovala v letech 1714–1715 a byla dokončena v letech 1718–17 23. Stavbu realizovali olomoučtí stavitelé Lukáš Kleckel a Wolfgang Reich pod dohledem pražského architekta Kiliána Ignáce Dienzenhofera.
1712, 12. 6.
Konalo se slavnostní položení základního kamene jezuitského kostela Panny Marie Sněžné, budovaného podle projektu Michaela Kleina (?).
1714, 1. 5.
Za působení profesora práv Jana Jakuba Xavera Vodičky byla založena matrika studujících jurisdikce. Při imatrikulaci bylo do této matriky zapsáno 48 posluchačů.
1715, květen
V Olomouci propukla poslední morová epidemie. Město bylo uzavřeno vojenským kordonem, vyučování na jezuitských školách bylo přerušeno.
1716, 16. 2.
Kostel Panny Marie Sněžné byl vysvěcen, ale práce na úpravách stavby a interiérech byly ukončeny až v roce 1743.
1716, 30. 3.
Po přestálé morové epidemii byly jezuitské školy v Olomouci opět otevřeny.
1717–1718
Velké univerzitní auditorium bylo vyzdobeno freskami olomouckého malíře Jana Kryštofa Handkeho.
1717, 4. 11.
Byl položen základní kámen nové budovy semináře sv. Františka Xaverského, stavbu realizoval Wolfgang Reich.
1720
Počet studentů na jezuitských školách činil 1324 osob, z toho na teologické fakultě 258, na filozofické fakultě 509, na gymnáziu 538 studujících.
1720, 20. 12.
Byla vysvěcena kaple sv. Františka Xaverského v semináři (nyní pracovna děkanů Cyrilometodějské teologické fakulty UP).
1721–1724
Budování Nového konviktu jako trojkřídlé vestavby propojující Starý konvikt se školní budovou. Jeho výstavbě ustoupil pozdně gotický kostelík Božího Těla, který byl nahrazen centrální oválnou kaplí integrovanou do severozápadního nároží Nového konviktu. Projekt kaple Božího Těla bývá obvykle spojován s olomouckým stavitelem Janem Jakubem Kniebandlem, vlastní stavbu Nového konviktu zřejmě prováděl olomoucký stavitel Wolfgang Reich. Kapli vyzdobil nástropními freskami na téma údajného vítězství Jaroslava ze Šternberka nad Tatary u Olomouce r. 1241 Jan Kryštof Handke, sochařská výzdoba pochází od Filipa Sattlera.
1721, 1. 2.
První doktorát z kanonického práva získal na olomoucké teologické fakultě Václav František svobodný pán Košinský, jmenovaný biskup královéhradecký, kanovník olomoucký a vratislavský.
1725, 26. 3.
Císař Karel VI. projevil souhlas se zřízením stavovské akademie v Olomouci podle návrhu krajského olomouckého krajského hejtmana Františka Michaela svobodného pána Šubíře z Chobyně. Stavbu školní budovy akademie uskutečnil v letech 1725–1730 Jan Jakub Kniebandl.
1727
Jezuitské školy dosáhly nebývale vysokého počtu studentů – 1859 (na gymnáziu zřejmě v důsledku zvýšené natality po morové epidemii roku 1715, jež se projevila zejména na gymnáziu (606 žáků).
1728, 24. 1.
František Michael svobodný pán Šubíř z Chobyně předložil prostřednictvím moravského zemského sněmu císaři Karlu VI. memorandum navrhující zřídit na olomoucké univerzitě fakultu lékařskou a právnickou.
1731, 20. 8.
Císař Karel VI. pověřil hejtmany olomouckého kraje vyšetřováním poměrů v jezuitském konviktu, jež trvalo s přestávkami až do roku 1738.
1732, 27. 5.
Během studentského „tumultu“ došlo při střetnutí studentů s olomouckou vojenskou posádkou ke dvěma obětem na životech mezi studenty.
1732, 25. 8.
S velkou pompou obhajoval svou magisterskou tezi Universa philosophia peripathetica, vydanou knižně ve skvostné úpravě a věnovanou císaři Karlu VI., hrabě Erdödi, syn uherského místodržícího.
1732, 29. 12.
Po smrti profesora práv Pavla Vodičky byli ustanoveni tři profesoři jurisdikce. Právnická studia však netvořila fakultu, akademické grady se neudělovaly a profesoři museli až do zrušení jezuitského řádu v roce 1773 přednášet ve svých bytech.
1736–1737
Hebrejštině vyučoval P. Jan Lau, vynikající jako pedagog.
1738
Počet studentů jezuitských škol nadále vykazoval vzestup – bylo jich 1769. Promovalo 112 magistrů a 134 bakaláři filozofie.
1739, 15. 6.
Císař Karel VI. nařídil reorganizaci jezuitského konviktu 20 opatřeními.
1741, 28. 12.
Během první slezské války obsadila Olomouc armáda pruského krále Fridricha II., pruští vojáci se ubytovali rovněž v konviktu.
1742, 23. 4.
Prusové odtáhli z Olomouce, konvikt byl po opravách vrácen svému původnímu účelu. Výuka na jezuitských školách, které měly 1723 studujících, byla obnovena.
1744, 9. 11.
Panovnice Marie Terezie nařídila realizovat v konviktu 20 rozšířených reorganizačních opatření císaře Karla VI.
1744, 14. 8.
Prostory jezuitských škol a konviktu musely být uvolněny pro ubytování rakouského vojska.
1745–1753
Na filozofické fakultě působil P. Maxmilián Jerg, rodem Švéd, jenž se svými znalostmi z architektury podílel na stavbě olomoucké tereziánské pevnosti a jako první na zdejším vysokém učení experimentoval s elektřinou.
1746, 6. 2.
Panovnice Marie Terezie vyjádřila svým reskriptem souhlas se zřízením lékařské fakulty v Olomouci, ale odpor jezuitů i olomouckého biskupa zřízení této fakulty znemožnil.
1747, 17. 10.
Dvorským reskriptem bylo zkráceno studium filozofie na dvě léta, současně byl zaveden pro absolvované filozofy kurz rétoriky („colloquium eloquentiae latinae“).
1748, 18. 6.
Univerzita se účastnila vítání Marie Terezie a Františka I. Lotrinského v Olomouci, jakož i rozloučení s císařským párem 19. června.
1749
Podle příkazu představeného české provincie TJ P. Františka X. M. Heislera bylo na olomoucké filozofické fakultě stejně jako na fakultě pražské zřízeno „matematické muzeum“ (tj. kabinet), pro něž byl určen úhrnný kapitál 3000 zlatých.
1749, 11. 10.
Podle nařízení Marie Terezie musel regent konviktu ročně zasílat císařské komisi do Brna přehled příjmů a vydání konviktu.
1752
Nový studijní řád zavedl na univerzity též studium syrštiny a arabštiny. Mluvnické základy hebrejštiny v rozsahu 2–3 hodin týdně byly zařazeny do učebních plánů 1. a 2. ročníku teologie.
1752/1753
Jezuitská gymnázia byla postavena pod státní dozor.
1753
0lomoucká akademická obec měla 1116 studentů, z toho 417 gymnazistů.
1754, 5. 1.
K tomuto dni činil počet studujících na jezuitských školách 1080 osob. Olomoucká univerzita měla v roce 1754 10 profesorů a 241 studentů teologie, pět profesorů a 389 studentů filozofie, tři učitele práva se 40 posluchači. Gymnázium navštěvovalo 415 studujících.
1754, 12. 1.
Prezident moravského zemského úřadu jmenoval biskupa kardinála Julia hraběte Troyera protektorem olomoucké univerzity.
1754, 9. 2.
Na základě vizitace P. Josefa France, profesora vídeňské jezuitské koleje a učitele budoucího císaře Josefa II., bylo olomoucké filozofické fakultě nařízeno, že se etika a matematika nesmějí považovat za vedlejší předměty a že je nutno zřídit fyzikální kabinet za 400 zlatých. V následujícím roce měl tento kabinet 22 přístrojů v ceně 366 zlatých.
1754, 8. 9.
Císař František I. Lotrinský a jeho choť Marie Terezie navštívili jezuitskou kolej a konvikt.
1755, 4. 4.
Podle dvorského reskriptu se nemohl nikdo na Moravě a ve Slezsku stát advokátem nebo zastávat juridickou instanci, kdo neabsolvoval úplné studium práv na univerzitě ve Vídni, v Praze, ve Freiburgu nebo v Innsbrucku. Tím byli značně znevýhodněni absolventi právnického studia v Olomouci, kteří tak měli kvalifikaci jen pro nižší úřady, a jejich počet proto značně poklesl.
1758, konec dubna
Ze Slezska vytáhly na Moravu dvě pruské armády a směřovaly k Olomouci, kterou vzápětí oblehly. Výuka ve školách byla přerušena, studenti i profesoři město opustili.
1758, 3. 5. – 2. 7.
Během neúspěšného pruského obléhání Olomouce byl v konviktu zřízen vojenský lazaret.
1758, 18. 11.
Na základě dvorského reskriptu studující práv nemuseli nadále navštěvovat přednášky elokvence (rétoriky), kurz „eloquentia profana“ proto zanikl, zůstal jen kurz „eloquentia sacra“ pro bohoslovce.
1759
Na gymnáziu a univerzitě bylo 1097 studentů, z toho na filozofii 308. Šest jezuitských studentů obhajovalo v srpnu teze z filozofie, profesor filozofie P. Anton Prasler předložil disertaci De maculis solaribus, et cur solis imago major prope horizontem quam prope meridianum se spectatorum oculis obiiciatur (O slunečních skvrnách a proč se obraz slunce jeví očím pozorovatele větší proti horizontu nežli proti poledníku).
1762
Olomoucké gymnázium a univerzita měly celkem 1122 studujících. Pro srovnání: na vídeňské univerzitě se čtyřmi fakultami studovalo toho roku na 1200 posluchačů.
1762, 10. 4.
Dvorským reskriptem byla na olomoucké univerzitě zřízena studijní komise, jejímž presesem se stal opat a prelát premonstrátského konviktu na Hradisku Pavel Ferdinand Václavík.
1763, 9. 7.
Dvorským reskriptem bylo nařízeno, že se mají studující nižŠích škol, tj. gymnázií (olomoucké gymnázium navštěvovalo v tomto roce 552 žáků) pilně cvičit v překládání do češtiny, aby mohli lépe zastávat místa na soudech a úřadech.
1764, 5. 5.
Dvorským dekretem byl na olomoucké univerzitě ustanoven učitel mineralogie.
1765
Počet studentů akademického gymnázia a univerzity vzrostl na 1409 osob, z toho na filozofické fakultě bylo zapsáno 360 posluchačů. Na gymnáziích byla jako vyučovací jazyk zavedena němčina; olomoucké gymnázium navštěvovalo v tomto roce 651 studujících (rétoriku 101, poetiku 122, gramatiku 111, syntax 114, principii 104, rudimenta 109).
1765, 10. 1.
Vzhledem k tomu, že rektorem magnifikem olomoucké univerzity byl dvorským dekretem z l. prosince 1764, prezentovaným 4. ledna 1765, jmenován hradiský premonstrát Arnold Ležák, předal mu rektor koleje TJ v Olomouci P. Václav Kraus veřejně a s případným projevem univerzitní insignie.
1766
Počet studujících gymnázia a univerzity se dále zvýšil na 1427 osob, v konviktu bylo ubytováno 79 konviktorů a v semináři sv. Františka Xaverského 75 seminaristů. Posluchači práv byli počínaje tímto rokem zapisováni do společné univerzitní matriky.
1773, 30. 1.
Dvorním dekretem bylo nařízeno, aby olomoucká studijní komise zasílala protokoly ze svých zasedání moravskému guberniu do Brna.
1773, 21. 7.
Papež Kliment XIV. vyhlásil breve Dominus ac Redemptor noster (Pán a Spasitel náš), jímž byl zrušen řád Tovaryšstva Ježíšova.
C. k. univerzita v Olomouci a v Brně
1773, 20. 10.
Započala komisionální inventarizace majetku olomoucké jezuitské koleje, dokončená 20. února 1774.
1774, 1. 10.
Panovnice Marie Terezie potvrdila dosavadního univerzitního kancléře Františka svobodného pána Šubíře (zemř. r. 1777) ve funkci vrchního ředitele státní univerzity.
1774, 2. 10.
Dvorním dekretem bylo studium teologie prodlouženo na pět let.
1776, 11. 10.
Jezuitská kolej byla předána armádě.
1776, 9. 11.
Reskriptem Marie Terezie byl v konviktu zřízen „kněžský dům“ (seminář) a v budově zrušeného semináře sv. Františka Xaverského šlechtická kolej.
1777, 20., 3.
Guberniální rada Charles markýz de Ville jmenoval vrchním ředitelem olomoucké univerzity Tadeáše Slavíčka, preláta olomouckého augustiniánského kláštera U Všech svatých, ředitelem teologické fakulty Františka Schillera, faráře v Týnci a konzistoriálního auditora, ředitelem právnické fakulty Josefa Vratislava Monseho, ředitelem filozofické fakulty Františka Karpeho a ředitelem humanior Jana Fenzela.
1778
Na záladě nařízení Marie Terezie, že pastorální teologie musí být na teologických fakultách přednášena v mateřském jazyce, vznikly v Olomouci dvě nové stolice – katedra německé pastorálky a katedra české pastorálky.
1778, jaro
Pro nezájem posluchačů byly zrušeny přednášky z dějin římské říše národa německého.
1777, 27. 11.
Konalo se slavnostní otevření olomoucké šlechtické koleje.
1778, 24. 5.
Olomoucká univerzita, stavovská akademie, kněžský dům a šlechtická kolej byly přeloženy do Brna, uprázdněné budovy byly postoupeny vojenskému eráru.
1778, 2. 10.
Jan Křtitel hrabě Mittrovský byl jmenován místo kurátorem brněnské univerzity a Jan Nepomuk svobodný pán Hansperský direktorem gymnázia a normální školy.
1778, 8. 11.
Na brněnské univerzitě byly zahájeny přednášky. Inaugurační řeč pronesl v sále kláštera u sv.Tomáše profesor práv Josef Vratislav Monse.
1779, 28. 1.
V Brně se konala první imatrikulace studentů univerzity i humanior, tj. vyšších ročníků gymnázia.
1780
Univerzitní knihovna v Brně měla asi 18 tisíc svazků, její bibliotekář Jan Alois Hanke z Hankenštejna učil studenty češtině.
1782, 5. 4.
Brněnská šlechtická kolej byla spojena s Tereziánsko-savojskou akademií ve Vídni.
C. k. lyceum v Olomouci
1782, 12. 9.
Univerzita byla z Brna opět přeložena do Olomouce, ale toliko jako lyceum s okleštěnými promočními právy.
1782, 14. 9.
Snížení počtu profesorů stolice obecných a literárních dějin vedlo ke zrušení přednášek z obecných dějin.
1782, 13. 11.
Olomoucké lyceum bylo slavnostně otevřeno.
1782, 5. 12.
Na lyceu byly zahájeny přednášky inauguračním proslovem profesora Františka Karpeho na téma De scientiarum popularitate (O populárnosti věd).
1782, 12. 12.
Dvorským dekretem bylo na olomouckém lyceu zřízeno medicínsko-chirurgické studium s německým vyučovacím jazykem, jež mělo školit též porodní báby.
1783
Lyceum mělo 289 studentů, promovalo 23 bakalářů a 26 magistrů.
1783, 15. 3. Císař Josef II. odebral olomouckému lyceu právo udělovat akademickou hodnost magistra filozofie, byly zrušeny úřady direktorů studií, univerzitního kancléře a notáře. Současně byla zrušena samostatná jurisdikce lycea.
1783, 23. 9.
Dvorským dekretem bylo studium teologie na lyceích ve Štýrském Hradci, Olomouci a Innsbrucku prodlouženo na šest let.
1783, 27. 9.
Císař Josef II. navštívil Olomouc a prohlédl si zdejší školy a další ústavy. Na základě císařova rozhodnutí se sídlem lycea i akademického gymnázia stal bývalý jezuitský seminář sv. Františka Xaverského (nyní budova Cyrilometodějské teologické fakulty UP na Univerzitním náměstí).
1784
Lyceum mělo 289 posluchačů. V Markrabství moravském bylo zavedeno školné, a to na gymnáziu 1 zlatý, na vysokém učení 1 zlatý 30 krejcarů měsíčně. Od školného byli osvobozeni posluchači teologie, chirurgie a stipendisté.
1784, 12. 6.
Dvorním dekretem bylo stanoveno, že vyučovacím jazykem na lyceu bude nadále s výjimkou přednášek z církevního práva namísto latiny němčina, rovněž tištěné seznamy přednášek byly německé.
1784, 2. 9.
Císař Josef II. navštívil Olomouc a prohlédl si veškeré veřejné a školní ústavy.
1784, 7. 9. Císař Josef II. zrušil magisterium filozofie, bakalaureát byl na filozofické i teologické fakutě prohlášen za formalitu.
1784, 15. 10.
Podle příslušného dekretu měla být nadále z vybraného školného hrazena stipendia, a to pro nemajetné posluchače práv 100 zl., filozofie 80 zl., gymnazisty 30 zl. ročně; podmínkou pro udělení stipendia bylo dosažení prvního klasifikačního stupně ve studijním prospěchu a mravech.
1786, 25. 4.
Dvorním dekretem byl na lyceích zrušen titul „rector magnificus“, představený lycea se nadále tituloval toliko „rector“.
1787–1790
Vicerektorem a v letech 1789–1790 rektorem generálního semináře na Hradisku u Olomouce byl Josef Dobrovský.
1790
Císař Leopold II. schválil nový učební plán olomouckého lycea.
1791, 5. 10.
Císař Leopold II. navštívil cestou ze své české královské korunovace v Praze společně s korunním princem Františkem Olomouc, prohlédl si školní budovu a všechny veřejné ústavy a při audienci přijal profesory lycea v čele s jeho rektorem.
1792, 15. 2.
Dvorním dekretem byla prodloužena délka právnických studií na lyceu ze dvou na tři léta, trestní právo se přednášelo jako samostatný předmět.
1793
Medicínsko-chirurgické studium při lyceu mělo toho roku 30 posluchačů, poté průměrně 40 posluchačů ročně.
1793, 1. 11.
V Olomouci byla znovu otevřena stavovská akademie.
1797
Za vlády císaře Františka II. byly obnoveny direktoráty jednotlivých fakult lycea.
1800
Řada olomouckých studentů lycea se přihlásila do česko-moravsko-slezské zeměbranecké legie.
1804
Počet profesorů olomouckého lycea vzrostl na 24, studentů bylo 730.
1805
Počet posluchačů lycea dosáhl 854 osob, nejvíce studentů (až 334) měla filozofická fakulta. Byla zřízena stolice světových neboli univerzálních dějin, přednášely se též pomocné vědy historické (diplomatika, heraldika a numismatika).
1805, podzim – zima
Pro válečné události (bitva u Slavkova 2. prosince 1805) nemohly být v tomto akademickém roce zahájeny přednášky.
1806
Na medicínsko-chirurgickém učení byla zahájena výuka porodnictví v češtině.
1806, únor
Po odchodu francouzské armády z Moravy byly na olomouckém lyceu zahájeny přednášky. Univerzitní knihovna měla v této době asi 40 tisíc svazků.
1808
Na lyceu byla zřízena stolice hospodářských věd, jejímž prvním profesorem se stal Josef Wobrazka.
1808, léto
Olomoučtí studenti se korporativně přihlásili k vojenské službě a utvořili v rámci zemské obrany samostatný sbor.
1809
Při medicínsko-chirurgickém učení byl založen ústav soudního lékařství.
1812
V budově lycea byla zřízena pitevna.
1814
Státní úředníci v Rakouské říši – tedy i profesoři na gymnáziích, lyceích a univerzitách – byli nadále povinni nosit při slavnostních příležitostech úřední uniformy.
1815
Studium filozofie bylo rozšířeno na tři léta.
1816
Při medicínsko-chirurgickém učení vznikly ústavy porodnictví, speciální terapie a zvěrolékařství.
1816–1817
Na olomouckém lyceu působil významný matematik a fyzik Jakub Filip Kullik.
1817–1818
Profesor světových dějin na olomoucké filozofické fakultě Josef L. Knoll organizoval německé nacionalistické slavnosti na Svatém Kopečku u Olomouce.
1819
Stolice přírodopisu a technologie na filozofické fakultě byla udělena autoru českého biologického názvosloví Janu Svatopluku Presslovi, jenž v Olomouci působil do roku 1820.
1824
Studium filozofie bylo opět redukováno na dva roky.
1825
Medicínsko-chirurgické studium mělo 67 posluchačů.
1826
Na lyceu působilo 26 profesorů.
C. k. Františkova univerzita v Olomouci
1827, 11. 3.
Rakouský císař František I. povýšil na základě žádosti profesorského sboru lycea a svého bratra arcivévody Rudolfa Jana, arcibiskupa olomouckého, lyceum na plnoprávnou univerzitu s názvem C. k. Františkova univerzita.
1827, 24. 6.
Jako výraz poděkování arcibiskupu Rudolfu Janovi za obnovení olomoucké univerzity byl uspořádán průvod s 250 pochodněmi a 80 hudebníky.
1828, 11. 2.
Konalo se slavnostní otevření C. k. Františkovy univerzity v Olomouci. Obnovené vysoké učení mělo 24 profesorů a 639 posluchačů, roční výše výdajů na vědecké a studijní účely činila asi 30 tisíc zlatých.
1829
Nový profesor porodnictví na olomouckém medicínsko-chirurgickém učení František Jan Mošner zahájil přednášky v českém jazyce pro české adeptky babictví.
1830–1842
Na právnické fakultě působil Jeroným Scari von Cronhof, mj. autor pojednání o právních zvyklostech Židů. Fakulta měla v těchto letech od 70 do 140 posluchačů.
1831
Na fakultě filozofické a teologické byly obnoveny děkanáty, děkani, volení z profesorů, na teologické fakultě i z olomouckých kanovníků, se střídali po roce. Na stavovské akademii byla zřízena stolice české řeči a literatury, obsazená historikem a archivářem Antonínem Bočkem.
1832
Byla pořízena nová univerzitní pečeť a žezlo pro právnickou fakultu.
1833
Na právnické fakultě byl obnoven děkanát, její děkan setrvával ve funkci po dva až čtyři roky.
1834
Od tohoto roku byl volen akademický senát, skládající se z rektora univerzity, čtyř ředitelů studií, tří děkanů a tří seniorů jednotlivých fakult. Počet posluchačů medicínsko-chirurgického studia stoupl na 139 osob.
1835
V seznamu přednášek medicínsko-chirurgického studia, rozšířeného ze dvou let na tři léta, se vedle přednášek z úvodu do lékařství, farmakologie a fyziologie objevily přednášky z fyziky, botaniky a chemie.
1839
Na olomouckou stavovskou akademii přišel jako profesor českého jazyka a literatury Alois Vojtěch Šembera, jehož přednášky navštěvovali též studenti gymnázia a univerzity. Prof. Martin Ehrmann zřídil v dominikánském klášteře první chemickou laboratoř v Olomouci.
1841
Na stolici přírodních věd začal působit doktor medicíny Jan Helcelet, přednášející s velkým úspěchem o zemědělství a přírodopisu.
1840–1843
V Olomouci studoval zakladatel genetiky Gregor Mendel.
1842–1850
Přednášky z mykologie vedl profesor zvěrolékařství Friedrich Marquart, jenž napsal i několik pojednání z tohoto oboru.
1845–1852
Po odchodu profesora Michaela Franze von Canaval do Prahy vedl stolici klasické literatury, filologie a estetiky Karel Libor Kopecký. V této době studoval klasickou filologii v Olomouci Jan Lepař, později významný klasický filolog, mj. autor Homérovského a nehomérovského řeckého slovníku.
1848–1849
Profesor přírodních věd a hospodářství Med. Dr. Jan Helcelet přednášel s velkým úspěchem o českém jazyce a literatuře (pro Čechy česky, pro Němce německy).
1847
Stavovská akademie byla z Olomouce přeložena do Brna, což znamenalo i odchod profesora Josefa Vratislava Šembery, předního činitele českého národního obrození v Olomouci. České národní snahy v témže roce posílil příchod profesora filozofie Ignáce Jana Hanuše, působícího doposud na univerzitě ve Lvově. Profesor chirurgie Franz Hauser aplikoval u operací močového měchýře éterovou narkózu.
1848, 16. 3.
V Olomouci byla uspořádána oslava konstituce za velkého podílu univerzity.
1848, 31. 3.
Dekretem rakouského ministerstva kultu a vyučování (zřízeného 23. 3. 1848 v čele se Lvem hrabětem Thunem) byly vyhlášeny Zásady pro svobodu vyučování a učení (Lehr- und Lern-Freiheit) na vysokých školách. Studenti se směli sdružovat ve spolky, všichni doktoři mohli přednášet na všech fakultách.
1848, 6. 4.
Přímá správa fakult byla svěřena učitelským sborům, fakulty byly podřízeny přímo ministerstvu vyučování a kultu.
1848, 15. 4.
Konala se volba rozšířeného komunálního výboru města Olomouce, jeho předsedou se stal profesor práv Josef Helm.
1848, květen
Německé radikální studenty vedli profesoři Adolf Ficker a H. Zeibig, slovansky orientované studenty organizovali profesoři Ignác Jan Hanuš a Jan Helcelet. Koncem května odcestovaly z Olomouce tři výpravy zdejší studentské legie na pomoc vídeňské akademické legii.
1848, 28. 5.
V olomoucké pobočce spolku Lípa slovanská bylo rozhodnuto o účasti delegace na Slovanském sjezdu v Praze pod vedením profesora Jana Helceleta.
1848, 13. 8.
Medicínsko-chirurgické studium bylo odloučeno od Františkovy univerzity a změněno na samostatný ústav – K. k. medizinisch-chirurgische Lehranstalt in Olmütz.
1848, konec léta
Akademická legie, sestávající ze dvou setnin, měla 382 mužů.
1848, 12. 10.
Deputace studentů žádala velitele olomoucké pevnosti plukovníka Heinricha Sunstenaua von Schützenfeld, aby zabránil dopravě vojska po železnici k revolučně vzbouřené Vídni, byla však se svým požadavkem odmítnuta.
1848, 14. 10.
Do Olomouce se z revolučně rozbouřené Vídně uchýlil císař Ferdinand I. se svým dvorem, na univerzitě převládli konzervativci. Na univerzitě bylo zapsáno 946 posluchačů.
1848, 4. 11. Profesoři Jan Helcelet a Ignác Jan Hanuš začali vydávat Prostonárodní Holomoucké noviny (zanikly v dubnu 1849).
1848, 19. 12.
Výnosem ministerstva kultu a vyučování byli zřízeni soukromí docenti, kteří nebyli ustanoveni státem, ale pouze připuštěni k výuce; v profesorském sboru mohli být pouze dva.
1849, 22. 7.
V rámci školské reformy byla doposud šestiletá gymnázia rozšířena o dvě třídy (VII. a VIII.), a to tak, že první dva ročníky filozofie – logika a fyzika – byly přičleněny ke gymnáziu. Poněvadž v Olomouci byly jen dva ročníky filozofie, bylo by nutné vybudovat novou filozofickou fakultu, což byl zřejmě hlavní důvod vedle úbytku posluchačů ke zrušení olomoucké filozofické fakulty.
1849, 30. 9.
Výnos ministerstva kultu a vyučování provizorně upravil novou organizaci akademických úřadů.
1850
Reforma vysokých škol za ministra vyučování a kultu Lva hraběte Thuna byla završena novým studijním řádem. Olomoucká univerzita měla toho roku 651 posluchačů.
1851
Profesor porodnictví František J. Mošner vydal (anonymně, roku 1874 pod svým jménem) spis Pěstounka, přínosný pro českou předškolní pedagogiku, jenž ovlivnil též Boženu Němcovou při psaní její novely Babička.
1851, 19. 9.
Rakouská vláda zrušila Filozofickou fakultu Františkovy univerzity.
1855, 10. 8.
Rakouská vláda zrušila Právnicko-politickou fakultu Františkovy univerzity počínaje akademickým rokem 1855/1856.
1857, 14. 6.
Císařským rozhodnutím bylo Teologické fakultě Františkovy univerzity v Olomouci ponecháno rigorózní a promoční právo. 1860, 17. 5.
1860, 17. 5.
Císařským dekretem byla zrušena Františkova univerzita v Olomouci, zůstala jen samostatná Teologická fakulta. Univerzitní knihovna byla přejmenována na Studijní knihovnu (její nástupkyní je nynější Vědecká knihovna v Olomouci). Univerzitní insignie – zlatý rektorský řetěz s 29 články a závěrem v ceně 429 zlatých a tři žezla v ceně 1200 zlatých, jakož i pět pečetidel a razítek byly odevzdány moravskému místodržitelství v Brně.
1871, 2. 3.
Medicínsko-chirurgický ústav v Olomouci byl zrušen, bylo však povoleno přijímat posluchače ještě pro školní rok 1871/1872, takže posledním studijním rokem byl školní rok 1873/1874 a posledním rigorózním rokem školní rok 1874–1875.
Teologická fakulta v Olomouci
1860, 17. 5.
Zrušením C. k. Františkovy univerzity se osamostatnila Teologická fakulta v Olomouci se šesti řádnými stolicemi (katedrami) a jednou stolicí mimořádnou. V čele fakulty stáli děkan a jeden proděkan, oba volení profesorským sborem fakulty na dobu jednoho roku.
1867
Obsazování stolic na Teologické fakultě se zpravidla realizovalo konkurzem, od tohoto roku posuzoval konkurzní práce výhradně profesorský sbor fakulty.
1875
Zrušením Medicínsko-chirurgického ústavu se pro potřeby Teologické fakulty uvolnily prostory v přízemí její budovy.
1888
Teologická fakulta dosáhla nejvyššího počtu posluchačů – 284, průměrně jich bylo 187.
1900–1909
Na Teologické fakultě působil vynikající orientalista, cestovatel a spisovatel Alois Musil.
1902
Z objektu Teologické fakulty se vystěhovalo německé gymnázium, pro něž byla postavena nová budova (nyní budova Přírodovědecké fakulty UP na třídě Svobody).
1903, 8. 4.
Výnosem ministerstva kultu a vyučování byl změněn řád rigorózních zkoušek k dosažení doktorátu teologie pro všechny teologické fakulty.
1908–1936
Ve 2. a 3. patře budovy Teologické fakulty byla umístěna Studijní knihovna.
1911
Byl zřízen seminář s oddělením pro biblické studium Starého zákona.
1912
Seminář byl rozšířen o další oddělení pro církevní dějiny.
1912, 11. 5.
Rozhodnutím císaře Františka Josefa I. byl řádným profesorům Teologické fakulty v Olomouci udělen titul „univerzitní profesor“.
1913
Nově zřízené třetí oddělení semináře bylo zaměřeno na duchovní řečnictví.
1914–1918
Budova Teologické fakulty byla vojskem zabrána pro lazaret. Přednášky se během 1. světové války konaly v neobydlené kanovnické rezidenci u tehdejší hlavní pošty (v Mariánské ulici) a později ve studovnách kněžského semináře, rovněž z větší části využívaného vojenskou nemocnicí.
Cyrilometodějská bohoslovecká fakulta v Olomouci
1919, 21. 1.
Poslanec dr. Antonín Cyril Stojan podal Národnímu shromáždění ČSR návrh, aby olomoucká bohoslovecká fakulta se stala Cyrilometodějskou fakultou a aby při ní byly zřízeny další stolice (katedry).
1919, 22. 1.
Děkan Jan Hejčl byl přijat prezidentem Tomášem Garriguem Masarykem. Představil se také ministrovi školství a národní osvěty Gustavu Habrmannovi a dr. Prokopu Drtinovi. Současně složil slib věrnosti Československé republice do rukou ministra školství a národní osvěty Gustava Habrmanna.
1919, 26. 1.
Profesoři a zřízenci fakulty složili stejnou přísahu do rukou děkana Jana Hejčla.
1919, 24. 2.
Na základě žádosti profesorského sboru fakulty po předchozím návrhu poslance dr. A. C. Stojana z 21. 1. 0919 byly na fakultě zřízeny tři nové stolice – staroslověnštiny, srovnávací vědy náboženské a křesťanské sociologie.
1919, 11. 3.
Národní shromáždění ČSR reagovalo na žádost dr. Stojana rezolucí vládě, aby bohoslovecké fakultě olomoucké bylo propůjčeno pojmenování Cyrilo-Methodějská fakulta bohoslovecká (CMFB).
1919, 28. 4.
Ministerská rada vydala nařízení (č. 231 Sb.), jímž vyhověla rezoluci NS ve věci jména CMFB zveřejněném ve svém věstníku 15. května 1919.
1920
V letním pololetí měla CMFB pouze 67 posluchačů.
1921, 27. 5.
Mons. Václav Kubíček byl ustanoven druhým adjunktem CMBF pro pedagogiku, didaktiku a katechetiku.
1921, 17. 12.
Byla zřízena nová stolice fakulty pro semitské jazyky a pomocné vědy biblické Starého zákona.
1923, 15. 3. Arcibiskup Stojan svolal druhou poradu o reformě bohosloveckého studia s požadavkem pětiletého teologického studia.
1923, 25. 4.
Profesorský sbor CMFB zaslal žádost na Ministerstvo školství a národní osvěty ČSR v záležitosti rozšíření studia na pět let.
1924
Od tohoto roku organizovala CMFB přednáškové extenze, jejichž cílem bylo povznést „vědecké vzdělání širších vrstev“.
1924, 31. 1.
Na CMFB byl zřízen lektorát řečtiny.
1927, 15. 7.
Na základě usnesení vlády ČSR bylo na CMFB systemizováno devět služebních míst řádných profesorů a tři služební místa mimořádných profesorů.
1928
V souvislosti s oslavami 10. výročí vzniku ČSR bylo na CMFB zřízeno biblicko-archeologické muzeum a byl opatřen zlatý řetěz pro úřadujícího proděkana s medailí sv. Václava a letopočtem 1918–1928. Pedel fakulty obdržel pro slavnostní příležitosti historický úbor.
1929, 5. 2.
Profesorský sbor CMFB se usnesl na vydávání spisů jeho členů pod společným titulem Spisy Cyrilometodějské bohoslovecké fakulty v Olomouci.
1930, 2. 6.
Profesorský sbor CMFB intervenoval u ministerstva školství a národní osvěty o výstavbu nové budovy fakulty v Olomouci.
1935, 1. 5.
Římská kongregace pro semináře a fakultní studia (Congregatio de seminariis et studiorum facultatibus) schválila změnu názvu bohoslovecké fakulty v Olomouci na Cyrilometodějskou fakultu bohosloveckou.
1936, 16. 3.
Ministerstvo školství akceptovalo návrh na obnovu fakultní budovy a přidělilo na její úpravu 550 tisíc Kč.
1936, 5. 8.
Byly zahájeny stavební práce na obnově fakultní budovy.
1937, 22. 2.
Proběhla slavnostní inaugurace nově upravené budovy CMFB za účasti zástupců státních, městských a církevních institucí.
1939, 17. 11.
Byly uzavřeny všechny české vysoké školy včetně Cyrilometodějské fakulty bohoslovecké v Olomouci.
Univerzita Palackého v Olomouci
1945, 21. 5.
Prof. ThDr. František Cinek byl zvolen prvním děkanem CMFB po osvobození ČSR.
1945, 26. 5.
Na schůzi vysokoškoláků olomouckého kraje se ustavil Akční výbor vysokoškolského studentstva v čele s Vladimírem Pelikánem.
1945, 17. 6.
Studentský aktivista Zdeněk Šprinc během shromáždění na tehdejším Masarykově náměstí poprvé veřejně deklaroval úsilí o obnovení olomoucké univerzity.
1945. 1. 7.
Vznikl Výbor pro obnovení olomoucké univerzity v čele s Jaroslavem Ostrčilem.
1945, 19. 7.
Profesorský sbor Lékařské fakulty Masarykovy univerzity Brno projednal olomoucké požadavky na zřízení lékařské fakulty a podpořil pouze vznik pobočky domovské fakulty.
1945, 20. 7.
Akční výbor vysokoškolského studentstva informoval předsedu vlády Zdeňka Fierlingera při jeho návštěvě v Olomouci o úsilí vybudovat ve městě univerzitu.
1945, 15. 8.
Olomoucké deníky zveřejnily provolání Za celou univerzitu pro Olomouc, jež podpořilo zřízení plnohodnotné univerzity.
1945, 4. 9.
Oficiální olomoucká delegace navštívila v Praze ministra školství a osvěty Zdeňka Nejedlého, jenž vyjádřil svůj zájem na budování olomoucké univerzity s cílem primárně konstituovat lékařskou fakultu.
1946, 16. 10.
Ministerská komise kladně vyhodnotila stav budov, které Ústřední národní výbor v Olomouci nabídl pro potřeby lékařské fakulty.
1945, 9. 11.
Na jednání vlády Československé republiky padlo rozhodnutí o zřízení univerzity v Olomouci.
1945, 16. 11.
Ministr školství a osvěty Zdeněk Nejedlý oznámil v Olomouci verdikt vládní exekutivy zřídit zde univerzitu.
1946, 25. 1.
Vláda ČSR projednala a přijala vládní návrh zákona o obnovení olomoucké univerzity.
1946, 21. 2.
Prozatímní Národní shromáždění ČSR přijalo zákon č. 35/1946 Sb., o obnovení univerzity v Olomouci, s fakultami bohosloveckou, právnickou, lékařskou a filozofickou. Nová univerzita obdržela název Univerzita Palackého; její bohoslovecká fakulta si ponechala svůj tradiční název Cyrilometodějská fakulta bohoslovecká UP.
1946, 9. 4.
Zákon č. 100/1946 Sb., kterým se zřizují pedagogické fakulty, ustavil na Univerzitě Palackého pedagogickou fakultu.
1946, 30. 4.
Ministr školství a osvěty Zdeněk Nejedlý jmenoval první akademické hodnostáře Univerzity Palackého. Prvním rektorem obnovené olomoucké univerzity se stal filozof a sociolog Josef Ludvík Fischer, prorektorské funkce se ujal František Cinek.
1948, 2. 3.
Rektor UP J. L. Fischer vydal manifest Rektor Palackého univerzity celé obci akademické a všem čtoucím pozdrav, ve kterém podpořil komunistický puč a současně zdůraznil nutnost zachování „svobody badaní“.
1949, 4. 2.
Celouniverzitní akční výbor se rozdělil na akční výbory působící na jednotlivých fakultách a podléhající Krajskému akčnímu výboru Národní fronty.
1949, 24. 4.
Ministerstvo školství, věd a umění zřídilo inspekční komisi, která prováděla „bezprostřední dozor“ nad olomouckou bohosloveckou fakultou.
1950, 18. 5.
Byl přijat zákon č. 58/1950 Sb., o vysokých školách, který se stal vůbec první komplexní právní normou pro vysoké školy na našem území.
1950, 14. 7.
Vládní nařízení č. 112/1950 Sb., o bohosloveckých fakultách zrušilo Cyrilometodějskou fakultu bohosloveckou UP v Olomouci.
1953, 21. 7.
Vládní nařízení č. 66/1953 Sb., o vyšších pedagogických školách a vysokých školách pedagogických, transformovalo olomouckou pedagogickou fakultu na samostatnou Vysokou školu pedagogickou s fakultami společenských a přírodních věd.
1955, 14. a 15. 10.
Básník Jaroslav Seifert vystoupil v Olomouci na besedě se studenty, kde kritizoval neexistenci svobody literární práce.
1958, 18. 9.
Vysoká škola pedagogická se sloučila s Univerzitou Palackého, v jejímž svazku tak působily lékařská fakulta a fakulty společenských a přírodních věd.
1959, 31. 7.
Vládní nařízení č. 57/1959, o pedagogických institutech zřídilo v Olomouci tuto vysokou školu určenou pro vzdělávání učitelů primárního školství.
1959, 1. 9.
Fakulty společenských a přírodních věd UP změnily svoje názvy na filozofickou fakultu a přírodovědeckou fakultu.
1963, 26. 4.
Před širší veřejností poprvé vystoupilo studentské divadlo Zápalka.
1964, 1. 9.
Zákonné opatření předsednictva Národního shromáždění 166/1964 Sb., zřídilo z olomouckého pedagogického institutu pedagogickou fakultu, která se stala čtvrtou fakultou Univerzity Palackého.
1965, 17. 11.
Ve Švédské ulici byl slavnostně otevřen Vysokoškolský klub UP.
1966, 16. 3.
Byl přijat zákon č. 19/1966 Sb., o vysokých školách, který do značné míry liberalizoval stávající poměry na vysokých školách.
1966, 26. 9.
Na Univerzitě Palackého se ve výpočetním středisku přírodovědecké fakulty objevil první počítač.
1966, 10. 6.
Proběhla první volba nejvyšších akademických funkcionářů (rektora a tří prorektorů) v dějinách UP.
1968, 21. 3.
Studentská manifestace na náměstí Míru (dnes Horní náměstí) zahájila olomoucké „Pražské jaro“.
1968, 1. 5.
Na filozofické fakultě olomoucké univerzity začal působit první rektor UP Josef Ludvík Fischer.
1968, 10.–11. 5.
Uskutečnil se studentský Majáles.
1968, 25.–26. 5.
V Olomouci byl založen na ustavujícím I. kongresu Svaz vysokoškolského studentstva Čech a Moravy.
1968, 18. 6.
Olomoucký obdeník Stráž lidu publikoval rezoluci okresního aktivu komunistů z bezpečnostních složek, která útočila proti Univerzitě Palackého jako centru proreformních snah v olomouckém regionu.
1968, 16. 9.
V Olomouci vznikla samostatná pobočka Římskokatolické cyrilometodějské bohoslovecké fakulty v Praze se sídlem v Litoměřicích.
1968, 10. 11.
Zdravice Jaromíra Hrbka aktivu československo-sovětského přátelství v pražské Lucerně odstartovala v Olomouci tzv. Hrbkovu aféru.
1968, 14.–21. 11.
Proběhla studentská stávka.
1969, 25.–27. 4.
V Olomouci se uskutečnil II. a poslední kongres Svazu vysokoškolského studentstva Čech a Moravy.
1969, 6. 5.
Jaromír Hrbek, František Lón, Miloslav Matoušek a Karel Vítek odeslali vedoucím představitelů KSČ důvěrný dopis s informacemi o politické situaci na UP doplněný „kádrovými“ charakteristikami třinácti „hlavních představitelů pravicového oportunismu v OV KSČ a na UP“.
1969, 22. 5.
Tzv. rozšířená Vědecká rada UP poprvé za existence olomoucké univerzity svobodně zvolila své nejvyšší představitele – rektora Josefa Metelku a prorektory Jiřího Lenfelda, Emila Holase, Ferdinanda Koudelku a Miroslava Obručníka. Po nástupu Jaromíra Hrbka na post českého ministra školství (27. srpen 1969) však tito zvolení funkcionáři již nebyli do svých funkcí jmenováni.
1969, 17. 12.
Novela vysokoškolského zákona č. 163/1969 (společně s novelizovaným zákoníkem práce) otevřela cestu k zahájení personálních čistek uvnitř terciárního školství.
1970, 15. 2.
Byl zřízen centralizovaný Ústav marxismu-leninismu UP v Olomouci.
1973
Univerzita Palackého zaměstnávala v tomto roce 860 učitelů a vědeckých pracovníků, vzdělávala cca 3520 řádných a 2130 dálkových studentů.
1973, 10.–14. 10.
Uskutečnily se oslavy 400. výročí vzniku olomoucké univerzity za účasti stranické a vládní delegace v čele s tajemníkem ÚV KSČ PhDr. Janem Fojtíkem. Prezident ČSSR Ludvík Svoboda propůjčil UP při této příležitosti státní vyznamenání Řád práce.
1974, 30. 6.
Byla zrušena olomoucká pobočka Římskokatolické cyrilometodějské bohoslovecké fakulty v Praze se sídlem v Litoměřicích.
1980, 10. 4.
Nový zákon o vysokých školách č. 39/1980 Sb., kodifikoval centralizačně reglementační opatření vůči vysokých školám, reálně uskutečňované od počátku sedmdesátých let.
1989, 20. 11.
Studentské shromáždění ve Sportovní hale UP rozhodlo o zahájení studentské stávky.
1989, 22. 11.
„Okupací“ předního traktu Filozofické fakulty UP získala studentská stávka širokou podporu olomoucké veřejnosti.
1989, 30. 11.
Poprvé vyšel „nezávislý nepravidelník stávkujících studentů UP“ Přetlak.
1989, 21. 12.
První zasedání Akademické rady UP v čele s Josefem Tillichem zvolilo Josefa Jařaba rektorem UP.
1990, 3. 7.
První předsedkyní nově ustanoveného Akademického senátu UP se stala Jana Mačáková.
1990, 3. 5.
Zákonem č. 163/1990 Sb., o bohosloveckých fakultách byla obnovena Cyrilometodějská fakulta bohoslovecká jako součást UP s názvem Cyrilometodějská teologická fakulta UP.
1990, 4. 5.
Zákon č. 172/1990 Sb., o vysokých školách, přeměnil vysokoškolské vzdělávací instituce ve vysoce autonomní a samosprávné jednotky.
1990, 28. 5.
Prezident České a Slovenské Federativní Republiky Václav Havel obdržel na Univerzitě Palackého svůj první čestný doktorát.
1990, 27. 8.
Akademický senát UP schválil vznik Fakulty tělesné kultury Univerzity Palackého v Olomouci.
1991, 23. 1.
Akademický senát UP přijal usnesení o zahájení činnosti Právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci.
1991, 1. 7. V
Vznikl univerzitní týdeník Žurnál UP.
1992, 26. 3.
Prezident ČSFR Václav Havel vystoupil ve Večerních rozmluvách organizovaných rektorem Josefem Jařabem.
1993, 7. 3.
Před budovou Pedagogické fakulty UP byl znovu odhalen pomník Tomáše Garrigua Masaryka.
1993, 16. 4.
Žurnál UP vyzval pracovníky UP k užívání e-mailu jako „nejrychlejší pošťačky“. Elektronickou poštu tehdy na UP používalo 53 učitelů a studentů.
1996, 7. 4.
UP obdržela Cenu Hannah Arendtové za reformní úsilí a aktivity přesahující rámec univerzity.
1996, 13.–15. 9.
U příležitosti oslav 60. výročí obnovení olomoucké univerzity proběhlo setkání absolventů UP.
1996, 3.–4. 10.
UP hostila konferenci rektorů evropských univerzit.
1997, 9. 7. Povodňový příval zasáhl 21 objektů UP, největší škody napáchal ve Sportovní hale UP.
1998, 22. 4.
Vysokoškolský zákon z roku 1990 nahradila nová zákonná norma č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a o doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách).
1998, 27. 4.
Konal se křest knihy Večerní rozmluvy obsahující rozhovory s osobnostmi politického a kulturního života, které vedl na UP Josef Jařab v letech 1991–1996.
1998, 12. 6.
Univerzita Palackého v Olomouci získala od rektora Leopoldovy a Františkovy univerzity v Innsbrucku kopii rektorského žezla, jež olomoucká univerzita užívala od 16. století do začátku druhé poloviny 19. století.
1999, 15. 3.
Prvním předsedou nově ustavené Správní rady UP byl zvolen olomoucký arcibiskup a metropolita moravský Mons. Jan Graubner.
1999, 25. 10.
Došlo k slavnostnímu otevření Informačního centra UP v rekonstruované budově Tereziánské zbrojnice.
2001, 8. 6.
V areálu Přírodovědecké fakulty UP v Olomouci-Holici bylo slavnostně otevřeno Centrum pro inovaci a transfer technologií UP.
2001, 10. 10.
Shromáždění akademické obce UP přijalo tzv. olomouckou výzvu poukazující na neutěšený stav financování veřejných vysokých škol.
2002, l4. 11.
Uskutečnilo se slavnostní otevření Uměleckého centra UP v rekonstruovaném objektu bývalého jezuitského konviktu.
2003, 16. 9.
Prof. RNDr. Miroslav Mašláň, CSc., prorektor UP, podepsal v zastoupení Univerzity Palackého v Boloni listinu Magna Charta Universitatum.
2004, 29. 3.
Byl zahájen Týden neklidu jako „protestní akce vysokoškoláků a pedagogů“ s cílem upozornit na nedostatky financování veřejných vysokých škol.
2006, 21. 2.
Zvuk olomouckých kostelních zvonů připomněl 60. výročí obnovení olomoucké univerzity.
2007, 26. 9.
Na Rektorátu UP se uskutečnilo slavnostní otevření vzdělávacího centra pro výuku čínštiny a čínské kultury pod názvem Konfuciova akademie.
2008, 11. 4.
Vznikla v pořadí 8. fakulta UP pod názvem Fakulta zdravotnických věd UP.
2009, 1. 1.
Regionální centrum pokročilých technologií a materiálů (RCPTM) se stalo samostatnou hospodářskou jednotkou Přírodovědecké fakulty UP. Primárním cílem centra je intenzivní prosazování uplatnění výsledků výzkumu a vývoje v praxi.
2011, 19. 10.
Spisovatel, dramatik a herec Jiří Suchý obdržel u příležitosti svých osmdesátin čestný doktorát olomoucké univerzity.
2010/2011
Univerzita Palackého vzdělávala v tomto studijním roce 24 156 studentů, zaměstnávala celkem 1613 akademických a 357 vědeckých pracovníků.
2012, 28. 11.
Uskutečnilo se slavnostní otevření nových budov Lékařské fakulty UP – dostavby teoretických ústavů a budovy Ústavu molekulární a translační medicíny (BIOMEDREG).
