Josef Ludvík Fischer

Z inaugurační řeči prvního rektora obnovené olomoucké univerzity Josefa Ludvíka Fischera pronesené 21. února 1947

… Je mi dále radostnou povinností poděkovati panu ministrovi školství a osvěty za projev důvěry, symbolizovaný zavěšením rektorského řetězu. Mohu ho ujistiti, že jakkoliv usiluji o to, aby existovalo co nejtěsnější pouto mezi olomouckou univerzitou a celým olomouckým krajem, nikdy jsem neviděl poslání Palackého univerzity v tom, aby snad byla nějakou univerzitou regionální. Naopak, aby se jí nestala, kladu od samého počátku – pokud je v mé moci, na ni měřítka nejvyšší a nepřestanu klást, pokud ponesu odpovědnost za její budování…

… smím, doufám, říci plným právem, že během svého krátkého trvání osvědčila Palackého univerzita nejen své právo na existenci, nýbrž že podala důkaz velkých předností, jež právě dnes skýtá univerzita, u srovnání s ostatními našimi univerzitami poměrně malá. Právě proto, že neoplýváme a ani nehodláme nikdy oplývati počtem posluchačů (bude přece vždy v našich rukou, abychom v případě potřeby mohli jejich počet regulovati), je možný přímý a bezprostřední styk mezi učiteli a studenty, o němž doufám, že řadou opatření, jež zamýšlím ještě uskutečniti, jen zesílí. Mám dosti smyslu pro odpovědnost a ještě více autokritiky, abych dovedl veřejně přiznati, že pokus - nesporně smělý - jehož jsme se v Olomouci odvážili, ztroskotal, kdyby tomu tak skutečně bylo, a nebyl bych váhal vyvoditi z toho i osobní důsledky.

Není, tuším, třeba vykládati, jaké vnější obtíže bylo a je třeba překonávati krok za krokem při budováni této univerzity. Za mnohem důležitější totiž považuji obtíže vnitřního rázu, před něž jsme trvale stavěni. Nemluvím-li o chaotických poměrech, zavládnuvších na našich vysokých školách v důsledku jejich uzavření během okupace (o poměrech mimochodem, které by bylo lze konec konců považovati za přechodné, pokusíme-li se jim cílevědomě čelit), je zde nesnáz druhá, mnohem závažnější. Není totiž nikomu tajno, že organizace našich vysokých škol a zejména univerzit potřebuje pronikavé nápravy. Budujíce však tuto univerzitu, jsme stále vázáni organizačními řády a předpisy, které nám prakticky znemožňují jakýkoliv pokus o účelnější organizaci, ačkoliv vnější podmínky by byly dány právě proto, že jde o univerzitu nově budovanou.

Musil bych se dotknouti celé, neskonale spletité a obtížné materie, spojené s tím, co nazýváme školskou reformou, aby byly jasny i obtíže, před nimiž stojíme, i možnosti, jež zůstávají, bohužel, nevyužity. Je totiž základním poznatkem, že veškeré školství v celé své diferencovanosti tvoří jednu nedílnou jednotu, takže nelze pomýšleti na reformu jakéhokoliv jeho úseku, aniž nejsme zároveň nuceni míti před očima plán reformy celkové. Vázán časem mně přesně vymezeným, mohu se dotknouti jen několika otázek nejzásadnějších. Prvý příkaz, pod nějž jsme postaveni, chystajíce školskou reformu, a jehož si bohužel nejsme dosti dobře a dosti naléhavě vědomi, je příkaz intenzívní školské politiky. To znamená, že my, jako malý národ, si nemůžeme dovoliti přepych jakékoliv kulturní politiky extenzívní, která by se rozbíhala jen do šíře a jejímž jediným výsledkem by byla pouze péče o celkový vzdělanostní průměr. Protože je nás poměrně málo, protože musíme dobře hospodařiti s každou jiskrou nadání, musí býti naší snahou pečovati nikoliv jen o průměr, nýbrž učiniti vše, aby nejen všechny nadprůměrné schopnosti a dovednosti byly co nejpečlivěji zachyceny, nýbrž aby byly dovedeny k nejvyšší možné míře rozvití. Stručně formulován by tento příkaz zněl: důsledně uplatňovati na všech stupních princip výběrovosti. Zkušebním kamenem při tom je, jak vyřešiti otázku tak zvaných škol druhého stupně, protože na tom závisí nejen organizace a úroveň tak zvaných škol třetího stupně, nýbrž i škol vysokých.

Protože tři fakulty našich univerzit (filozofická, přírodovědecká a pedagogická), připravující kromě péče o vědecký dorost budoucí kandidáty učitelství na školách prvého až třetího stupně, jsou co nejtěsněji spjaty vlastně s celou naší školskou soustavou, závisí způsob jejich reformy na tom, jak bude vyřešena otázka školské reformy na ostatních stupních škol.

Obávám se, že všechno dnešní široce se rozbíhající reformní snažení a jednání příliš málo přihlíží k této okolnosti a považuji za nezbytnou podmínku skutečné školské reformy, aby všechny tyto dílčí snahy byly jednotně koordinovány.

Přihlédnu-li k některým zásadním otázkám, týkajícím se pouze vysokých škol a hlavně univerzit, jeví se mi jako požadavek nejdůležitější odčiniti dnešní izolovanost fakult, příp. speciálních vysokých škol. Podle našeho soudu - a zde mluvím jménem celého kolektivu děkanské konference Palackého univerzity - nemá býti fakulta ničím více než administrativním rámcem, který člení - vnějškově a nikoliv vnitřně - bohatě diferencovanou náplň škol. A není již jen naším míněním názor, pociťovaný dnes všeobecně zejména na univerzitách, že mezifakultní přehrady by měly býti sraženy na minimum a učiniti místo symbióze fakult, jejich vzájemnému prolínání. Co potřebujeme, je pružná organizace vysokých škol, která by připouštěla nejrůznější kombinace na jedné straně a zároveň by hleděla skýtat pokud možno společnou názorovou základnu, doplňovanou metodologickou přípravou, přizpůsobenou jednotlivým vědním disciplinám. S tím by ovšem ruku v ruce muselo jíti koordinování učebních a zkušebních běhů na jednotlivých fakultách, které se dnes po obojí této stránce silně rozcházejí. Doporučovalo by se proto obnoviti staré akademické grady bacalaureátu a magisteria, připouštějící nejrůznější kombinace. (Doplněním těchto nižších stupňů by přirozeně zůstala hodnost doktorská, vázaná na disertační práci takové úrovně, jak je tomu v řadě států západoevropských.)

S výjimkou fakulty pedagogické, jejíž definitivní formu teprve tápavě hledáme, mohly býti zbývající dvě nově ustavené fakulty, lékařská a filosofická, budovány v rámci daných předpisů a zvyklostí, i když, kde to jen bylo možno, se od samého počátku pokoušíme směřovati k symbióze mezifakultní. Leží přece nasnadě a odpovídá zásadám každého řádného experimentováni, že právě zde, na půdě nově obnovované univerzity, by bylo možno vyzkoušeti řadu reformních námětů dříve, než dojde k jejich všeobecnému normování. Jestli jsme si za krátkou dobu trvání této univerzity dovedli získati důvěru v naši dobrou vůli i v naši snahu budovati Palackého univerzitu pod zorným úhlem nejpřísnějších měřítek, dejte nám, prosím, možnost, abychom pro dobro celého našeho vysokého školství směli se odvážiti nových kroků, přirozeně za záruk, které by školská správa uznala za vhodné a nutné. Není přece sporu o tom, že dnešní organizace společenská klade na vysoké školy řadu nových nároků, které v dnešním svém rámci nedovedou a ani nemohou dobře plniti. Přeměna hospodářské struktury, o niž usilujeme, si přímo kategoricky žádá, abychom věnovali pozornost problémům dosud zanedbávaným, to jest sociálně ekonomickým, které by byly traktovány v duchu přeměny všech dnešních sociálních a hospodářských řádů. Velké přesuny mocenské, které vytvářejí novou situaci ve světové politice, rovněž vyžadují, aby jich bylo dbáno v učební politice školské a zejména vysokoškolské. Naše politické začleněni do slovanského bloku musí vésti k prohloubení studií slavistických po všech stránkách, nejen jazykové. Nastupující Asie, jejíž národní a politické probouzeni je pro dvacáté století stejně tak příznačné, jako byl pro století devatenácté réveil national, národní a politické probouzení v Evropě, činí prohloubení studií orientálních stejně naléhavé jako prohloubení studií slavistických. Leží nabíledni, že právě na poli orientalistiky se pro náš stát, odkázaný na vývoz, otvírají netušené možnosti hospodářské a je jenom na nás, abychom jich dovedli včas využit. K tomu by přistupovala ještě řada více méně opomíjených oblastí dalších, zejména intimnější seznámení s malými státy severoevropskými, s nimiž nás v mnohém ohledu pojí společné osudy. Tím nechci nikterak říci, že máme zanedbávati kulturní dění západoevropské. To se přece těšilo, těší a bude těšiti přednostní přízni. Právě protože jsme malý národ, musíme míti otevřena, abych mluvil s T. G. M., všechna okna a všechny dveře. Ne ovšem proto, abychom jen pasivně přejímali cizí vymoženosti kulturní a vědecké, nýbrž proto, abychom, těžíce ze všech podnětů, dovedli vydati ze sebe kulturní dílo vlastní. Nechť se stane ctižádostí Palackého univerzity, aby se pokusila, pokud její síly budou stačiti, o řešení právě naznačených úkolů. Jejich doplněním bych viděl ještě vytvoření mezinárodního studentského a studijního centra, spojeného se studentskou rekreací zimní i letní v zámku Žadlovicích, bude-li Palackého univerzitě přidělen.

Snad se bude mnohým zdáti, že jsem právě uložil Palackého univerzitě více, než bude moci splniti. Záleží jen na tom, nakolik vláda republiky Československé poskytne mladé univerzitě materielních podmínek, aby mohla svou činnost postupně rozvíjeti v uvedených směrech. Jestli jste uzákonili tuto univerzitu, dejte jí profesorské sbory, normalizujte existenční poměry jejích zaměstnanců a vybavte ji tím nejnutnějším, aby mohla býti skutečnou vysokou školou.