Publikace Univerzita v Olomouci 1573–2009 získala Cenu Olomouckého kraje

Více než čtyři staletí trvající historii olomoucké univerzity je věnována reprezentativní publikace „Univerzita v Olomouci 1573–2009“, vydaná na podzim minulého roku Vydavatelstvím Univerzity Palackého a oceněná na LIBRI 2009 prvním místem v kategorii naučná kniha. Na základě návrhu Rady Olomouckého kraje obdržela publikace také jednu z cen Olomouckého kraje za přínos v oblasti kultury. Otiskujeme při této příležitosti několik pasáží z oceněné publikace.

„(…) Jestliže do roku 1484 ve městě existovala klasická městská trojtřídní škola, pak po tomto datu město získalo vyšší typ školy čtyř- až pětitřídní. Absolventi takové školy pak měli právo studovat na univerzitách a v neposlední řadě získali také přístup k některým církevním úřadům. Z těchto důvodů byla škola atraktivní nejen pro žáky z řad olomoucké městské mládeže, ale z celé Moravy a dokonce i z Čech. Mezi studenty se setkáváme také s dětmi významných šlechtických rodin, konkrétně se syny Viléma z Rožmberka či Jindřicha z Hradce. Škola byla městskou radou poměrně dobře ekonomicky zajištěna a hospodaření školy kontrolovali určení zástupci z rady. Také v testamentech měšťanů se v průběhu celého století objevují odkazy na školu a především na chudé žáky. Tak např. v roce 1551 odkazuje Barbora Kropáčová „žákom ve škole u sv. Mauricí v Olomúci 10 hř. , aby za ně plat kúpen byl a vynaložen na potřeby životné žákúv“. Obdobně odkazuje v roce 1553 Anna Škodová chudým a nemocným žákům 20 zlatých. Poměrně značnou sumu peněz věnoval v roce 1571 škole Šebestián Handl, a to 200 zlatých, které poručil půjčit na úrok – z tohoto úroku se mělo přispívat na chudé žáky a v době nemoci jim kupovat maso. V centru pozornosti městské rady však nebylo pouze materiální zajištění školy – snažila se též o kvalitní personální obsazení své školní instituce. Celou řadu vynikajících kantorů na mořické škole zahajuje v roce 1504 Marcus Rustinimicus, který přišel do Olomouce na pozvání známého humanisty, původně též školního mistra na téže škole a později kanovníka Martina Sinapina. Rustinimicus je znám jako autor nové latinské mluvnice – Gramatiky. Zdaleka to není jediný učitel mořické školy, který byl literárně činný. Jmenujme pouze namátkou Jana Jakuba, přítele Melanchtonova, jenž psal latinské básně, či Jana Sporischia, též básníka a autora četných lékařských pojednání. (…)“ Zdeněk Kašpar

„(…) Dne 11. března 1827 povýšil rakouský císař František I. na základě žádosti profesorského sboru lycea, podpořené prezidentem moravského místodržitelství v Brně Antonínem Bedřichem hrabětem Mittrovským z Nemyšle a císařovým bratrem arcivévodou Rudolfem Janem, arcibiskupem olomouckým, olomoucké lyceum na plnoprávnou univerzitu s názvem C. k. Františkova univerzita. Splnilo se tak dlouholeté úsilí vrátit na Moravu vysoké učení, ale monarchovo gesto neneslo pečeť výjimečnosti, poněvadž nedlouho před tímto datem povýšil František I. na univerzity lycea ve Lvově a Štýrském Hradci. Filozofická, teologická a nově konstituovaná právnická fakulta Františkovy univerzity v Olomouci získaly právo udělovat akademické grady, pouze medicínsko-chirurgické studium zůstalo na dosavadní neplnoprávné úrovni. Rektoři, volení šestnácti zástupci fakult, se ročně v úřadu střídali, do roku 1848 zůstal úřad direktorů fakult podřízených přímo moravskému guberniu (nejvyššímu zemskému úřadu) v Brně. Prvním rektorem Františkovy univerzity se stal ThDr. Ignác Feigerle, rodák z Náměště u Olomouce, pozdější biskup ve sv. Hippolitu (nyní St Pölten) v Dolních Rakousích. Jako výraz poděkování arcibiskupu Rudolfu Janovi za obnovení olomoucké univerzity byl 24. června 1827 uspořádán v Olomouci průvod s 250 pochodněmi a 80 hudebníky, slavnostní otevření C. k. Františkovy univerzity se však konalo až 11. února 1828, jak o tom informuje příležitostný tisk. Obnovené vysoké učení mělo na svém počátku 24 profesorů a 639 posluchačů, roční výše výdajů na vědecké a studijní účely činila asi 30 tisíc zlatých. (…) Jiří Fiala

„(…) Na rozpad rakouské monarchie v podzimních měsících roku 1918 a vyhlášení Československé republiky 28. října 1918 reagovala olomoucká teologická fakulta velmi pohotově, a to bez ohledu na postoj velkého kancléře fakulty a knížete olomouckého arcibiskupa Lva Skrbenského z Hříště, který nové politické poměry nebral vůbec na vědomí. Profesorský sbor se sešel 4. listopadu k mimořádné slavnostní schůzi, z níž byl zaslán Národnímu výboru v Praze holdovací telegram. Od následujícího dne došlo k zásadní změně v úředním jazyku fakulty; natrvalo nahradila čeština německý jednací jazyk. Na mimořádné slavnostní schůzi profesorského sboru konané 17. prosince se jednalo o způsobu účasti zástupce fakulty na přivítání prezidenta Československé republiky Tomáše G. Masaryka, který měl 20. prosince 1918 přijet z exilu do Prahy.

Již dne 22. ledna 1919 byl děkan Jan Hejčl přijat prezidentem Masarykem. Představil se také ministrovi školství a národní osvěty Gustavu Habrmannovi a dr. Prokopu Drtinovi. Přednesl žádost profesorského sboru „aby byl bohoslovecké fakultě zachován ráz státní; aby její profesoři co do služebního postavení byli na roveň s ostatními vysokými školami; aby na fakultě byly zřízeny nové stolice (katedry): sociologie, pro dějiny bohovědy jižních a východních Slovanů a pro srovnávací vědu náboženskou“. Všichni přítomní s tímto požadavkem vyslovili souhlas. Prezident Masaryk prohlásil: „Když budete něčeho potřebovat a dáte věc k ministerstvu školství, dejte mi avízo nebo mi pošlete opis toho zadání.“ Současně téhož dne složil děkan Hejčl v Praze slib věrnosti Republice československé do rukou ministra školství a národní osvěty Gustava Habrmana. Tutéž přísahu složili pak do rukou děkana 26. ledna 1919 profesoři a zřízenci bohoslovecké fakulty. (…)“ Miloslav Pojsl

„(…) Teprve polovina 60. let minulého století přinesla olomoucké univerzitě tolik potřebnou stabilitu, posilovanou ve druhé polovině tohoto období nadějemi v úspěch reformních snah završených Pražským jarem. Univerzita Palackého se stala regionálním reformním centrem, její akademičtí funkcionáři usilovali o vznik nových fakult (právnické a farmaceutické) i o rozsáhlou oborovou integraci s cílem maximálního využití univerzitního potenciálu. Tvrdý zásah mocenského centra proti vysokým školám na počátku tzv. normalizace deformoval koncept a obsah vysokoškolského studia (a to zejména v humanitních oborech) i personální složení vysokoškolských organismů. Mocenské centrum zejména u vysokých škol univerzitního typu zdůraznilo edukativní stránku jejich existence úzce propojenou s jejich ideologicko-politickou funkcí. Charakteristickým rysem vysokoškolského vzdělávání v letech 1969–1989 byla enormní poptávka po tomto vzdělanostním stupni, výrazně zaostávající nad nabídkou.

Olomoucká univerzita vystoupila z tohoto strnulého „bezčasí“ díky společenské revoltě z listopadu 1989, kterou zahájili právě vysokoškolští studenti. Studenti olomoucké univerzity se připojili ke stávce pražských vysokých škol na shromáždění, které proběhlo 20. listopadu 1989 ve Sportovní hale UP. Již ve druhé polovině prosince 1989 proběhly na UP volby nových akademických funkcionářů; 21. prosince 1989 byl do čela olomoucké univerzity zvolen literární historik a amerikanista Josef Jařab, který v první polovině 90. let nesl nemalé zásluhy na přeměně „reálně socialistické“ Univerzity Palackého v respektované vědeckopedagogické vysokoškolské učiliště.

Ve studijním roce 1991–1992 zahájily svoji činnost další dvě fakulty olomoucké univerzity – Právnická fakulta UP a Fakulta tělesné kultury UP. Bohoslovecká fakulta byla součástí UP již od roku 1990. V roce 1998 přibyla do svazku olomoucké univerzity osmá fakulta, a to Fakulta zdravotnických věd UP. Především v 90. letech minulého století prudce rostl také počet studujících. Zatímco na sklonku 80. letech studovalo v Olomouci přibližně 6 000 studentů, tak v roce 2008 se počet studentů na osmi fakultách UP dosáhl čísla 21 000. (…)“ Pavel Urbášek

„(…) Lékařská fakulta UP, děkanát (Třída Svobody 8, čp. 671). Novorenesanční budova bývalé německé obchodní akademie, založené v roce 1894, vznikla ve dvou stavebních fázích. Starší část byla postavena v letech 1899–1900 podle projektu městské stavební kanceláře. Stejná kancelář navrhla v roce 1912 přístavbu křídla obráceného do Kolárova náměstí a roku 1922 nadstavbu třetího patra. Úpravu schodiště v roce 1940 navrhl Heinrich Schmidt.

Univerzitě Palackého připadla konfiskovaná budova v roce 1946. V roce 1951 bylo podkroví adaptováno na studentské koleje, po roce 1989 zde byla zřízena ubytovna zahraničních lektorů a hostů univerzity. Část budovy přechodně sloužila rektorátu Vyšší pedagogické školy. Děkanát lékařské fakulty zde sídlí od roku 1962. (…)“ Leoš Mlčák

Ukázky vybral -if-

---

Na obr.: Třída Josefa von Engel (nyní třída Svobody) v roce 1901, výřez z dobové pohlednice, zleva doprava: budova evangelické fary (nyní Tylova ul. 3; bytový dům, v přízemí veterinární klinika MVDr. Františka Špručka, Ph.D.), evangelický kostel (nyní sklad knih Vědecké knihovny v Olomouci), budova Rakousko-uherské banky (nyní Vědecká knihovna v Olomouci), budova německé obchodní akademie (nyní Děkanát Lékařské fakulty UP)

---