My, studenti z Neředína: Tomáš Kuna

Určitě jste si v olomouckých ulicích všimli starších kol natřených narůžovo anebo jste zaregistrovali kampaň Do práce na kole. Jedním z lidí, kdo za těmito záležitostmi stojí, je Tomáš Kuna, rekreolog a podle vykřičníku, který nám poslal, hrdý Jihočech z Vodňan. Vedle cyklistiky má nespočet dalších zájmů, mimo jiné vyrábí amulety, rád cestuje a chodí do přírody, proto prý pořád někde lítá. Na několik otázek ale přistál. 

Co tě přimělo podat si přihlášku na naši fakultu?

První zmínku o FTK jsem dostal zprostředkovaně od mé sestřenice, které jsem stále moc vděčný. Okouzlil mě obor rekreologie, když si člověk čte anotace na studijní obor rekreologie, zní to jako místo, kterého chce být člověk součástí. Neváhal jsem ani minutu a věděl jsem, že to je přesně ono! 

Jak hodnotíš své dosavadní studium?

Studium… Asi zaleží, z jaké strany na tuto otázku nahlížíme. Ze strany klasifikace nepatřím mezi áčkaře, spíše se ztotožňuji s opačnou stranou klasifikační tabulky. Na druhé straně jsem tady, abych se něco naučil, takže jakmile mě něco zaujme, stávám se velice aktivním studentem. 

Jaký je tvůj vztah k Olomouci, která je považována za jediné opravdu studentské město v České republice?

Myslím si, že studentských měst je v České republice několik. Jestli je myšlena ta jedinečnost a kouzlo Olomouce, musím přitakat, že je opravdu jedinečná. Když jsem začal studovat v Olomouci, pro spoustu kamarádů z jižních Čech bylo nepochopitelné, proč jdu studovat tak daleko. Olomouc je pro mě srdcová záležitost, nemůžu ale přesně nadefinovat, čím si získala mé srdce. Jak se říká, když ji miluješ, není co řešit. Není to pouze o městě, jako takovém, je to o lidech, které jsem tu poznal, o příhodách, co se ve městě odehrály. To vše je jedno fascinující kouzlo, které člověka očaruje a nepustí.

Každý má své favority a neoblíbence. Kdo je to pro tebe z řad vyučujících?

Jsou vyučující, které mám ze srdce rád, a vyučující, které mám rád míň. Někteří mě naučili víc, někteří míň. To je stejné jako všude, ale abych se tu rozepisoval jmenovitě, to mi nepřijde úplně správné. Raději to sdělím vyučujícím osobně.

Kde a jak nejčastěji relaxuješ po náročných studijních hodinách? Máš své oblíbené místo, činnost či podnik?

Myslím, že za těch pět let studia jsem vystřídal pár míst. V prváku asi všechna místa, kde točili pivo… (smích) Úžasné místo na odpočinek jsou Poděbrady. Ve městě relaxuju v Dobré čajovně, ale jinak je to každý výlet do přírody. 

Co je tvým úkolem v projektech Rekola a Do práce na kole? Jak ses k tomu dostal? 

Začalo to seznámením se s jedním ze zakladatelů olomouckého Bajkazylu Pavlem Bednaříkem. Společně jsme před třemi lety uspořádali první kampaň Do práce na kole. Rok poté Pavel odešel a já jsem do projektu pozval své kamarády a společně jsme založili občanské sdružení Connect. Minulý rok jsme ke kampani Do práce na kole přidali další projekt Rekola. Jedná se o veřejné sdílení růžových kol ve městě. Stačí se zaregistrovat a hurá, člověk může začít jezdit a sdílet kola s ostatními uživateli. Tento projekt má úžasného ducha, naučili jsme se díky projektu se členy Denisou Mayerovou a Eduardem Vaňkem rozhýbat kola a lidi na nich. Také se nám tým rozrostl o nové další členy Kubu Karla a Jirku Skarka. Společně se pokoušíme dostat rekola na profesionální úroveň bikesharingu v Olomouci a České republice. Je to výborná příležitost pro překlopení teorie ze školy do praxe. Celá myšlenka není pouze o kolech. Cíl projektu je žít ve zdravém městě se zdravými lidmi. Mimochodem stále hledáme nové parťáky do týmu! Kdyby někdo měl zájem, určitě se ozvěte na olomouc@rekola.cz. 

Jak tyto projekty hodnotíš ve vztahu k ostatním městům v České republice? 

Myslím, že je za námi vidět kus práce. Ve vztahu k ostatním městům si nevedeme vůbec špatně. Nutno zmínit, že ostatní města nevnímáme jako soupeře, ale jako partnery. Síla rekol je právě v rozšiřování rekol i do ostatních měst. Čím více měst bude do projektu zapojených, tím bude projekt silnější a stabilnější. 

Rád cestuješ. Která země ti nejvíce očarovala a proč?

Cestuju strašně rád! Nejvíc mě očarovalo Mexiko. Je to krásná země s překrásnými lidmi. Cestoval jsem po Mexiku přes osm měsíců a musím říct, že tato cesta mi změnila život. Určitě se chci do Mexika vrátit. Otázka proč je docela těžká, nevím kde začít. Mexiko je dost daleko na to, aby bylo něčím podobné Evropě. Lidé v Mexiku mají jiný pohled na svět, jiný žebříček hodnot. Oni mají úplně jiný vztah k přírodě a k sobě samým. Opravdu si myslím, že nás Evropany můžou ve spoustě věcí inspirovat a naučit. Samozřejmě to platí i naopak. Evropan do Mexika přináší spoustu užitečných dovedností, které se navzájem doplňují. 

Nedávno ses vrátil ze zahraničního studijního pobytu. Kde jsi byl a co ti nejvíce utkvělo v paměti? 

Na Erasmu jsem byl v Turecku. Krásné a kouzelné město Istanbul. Každému vřele doporučuji. Když se rozpomínám na úžasná místa v Turecku, napadá mě jeden výlet s přáteli ze Španělska. Vyrazili jsme na výlet do jihovýchodní části Turecka a navštívili jsme kamenné město v tehdejší oblasti Mezopotámie. V noci jsme přelezli plot a spali jsme přímo v jedné z jeskyní. Byla to kouzelná noc.

Máš nějaký svůj nejen sportovní sen?

Dělat v životě to, co je mým posláním. Být dobrým člověkem.

Jakou oblíbenou činností zaháníš stres?

Nevím. Nepamatuju si, kdy jsem ve stresu naposledy byl. Po návratu z Mexika se snažím věci dělat jinak. Moc se mi líbí myšlenka Marka Džirasi. Tvrdí, že začít stíhat znamená přestat spěchat. Dává mi to smysl. Když má člověk roztěkanou mysl, nemůže se na nic pořádně koncentrovat, je nervózní a úkoly, které by měl hotové za chvíli, dělá i trojnásobek času. 

Co tě upoutá na opačném pohlaví na první pohled?

Co je tohle za otázku? Úsměv, oči, první věta.

Kdybys mohl cestovat v čase, které historické období bys rád zažil?

Upřímně ani nevím. Vždycky mě fascinovalo období první republiky. Krásné oblečení, zdvořilé chování, návštěva divadel, atmosféra kaváren a zakouřených kupéček. 

Dodržuješ zásady zdravého stravování? Prozraď nám, co doporučuješ. Na čem nejvíce hřešíš?

Mám pár zásad. Jsou jednoduché, ale osvojil jsem si je teprve nedávno. První je jíst, když mám hlad. Je to neuvěřitelné, ale fakt jsem si uvědomil, že jsem jedl třikrát denně hlavní jídlo, jen proto že jsem na to byl zvyklý od mala. Začal jsem poslouchat více své tělo než návyky. Hodně jsem omezil maso. Netvrdím o sobě, že jsem vegetarián, ale už na mém talíři není každý den. Nemyslím si, že maso v podobě, v které ho nakupujeme, má dobrou energii, proto jsem ho omezil.

Jistá skupina odborníků tvrdí, že používání alkoholu je zdravé. Souhlasíš? A jak jsi na tom s konzumací alkoholických nápojů ty?

Především si myslím, že je to dost divná otázka do rozhovoru. (smích) Nejsem fandou alkoholu. Můj názor na alkohol je, že nenese dobrou energii, proto jen občas. Mohl bych se zeptat, o jakou skupinu odborníků šlo? 

Alena Sklenářová se ptá, jestli se přijdeš ještě letos podívat na nějaké domácí utkání FBS Olomouc v extralize žen ve florbalu?

Nepřijdu. 

Na co by ses chtěl zeptat, studenta či studentky, který/á tě bude v seriálu následovat? 

Jaká zkušenost tě v životě nejvíce posunula a proč? 

Co si vybereš: sladký x slaný / pivo x víno / zadaný x nezadaný / kolo x brusle / rohlík x chleba / romantika x dobrodružství / autobus x vlak?

Sladký / pivo / zadaný / kolo / chleba / dobrodružství / vlak.

Předchozí části: 

Alena Sklenářová / Tomáš Mixa / Aneta Kynčlová / Marek Talpa / Veronika Grygarová / David Babiánek / Kristýna Peringerová / Michaela Bartková / Barbora Sládečková / Radim Antel / Klára Sovová / Květoslava Krchenová / Michal Kryl / Ondřej Šiška / Nikola Kutějová / Jaroslava Hrubá / Nikita Mašterová / Jakub Jarolím / Edita Hendrychová