My, studenti z Neředína: Pavel Petrásek

V našem seriálu se tentokrát představí Pavel Petrásek, student magisterských aplikovaných pohybových aktivit. A protože je triatlonista, jsou jeho odpovědi dlouhé za tři, proto vás nebudeme zdržovat dlouhým úvodem. 

Snad bychom jen rádi připomněli besedu s dalším triatlonistou Janem Hrabcem, na kterou zve nově vzniklá Asociace studentů tělesné kultury. Beseda se koná v úterý 8. prosince od 18 hodin v Café Amadeus na olomouckém Václavském náměstí, tedy u dómu. Více informací najdete tady. Ale teď již Pavel Petrásek…

Co tě přimělo podat si přihlášku na naši fakultu?

Hlavní důvod byl ten, že po zdárném ukončení bakalářského studia v Hradci Králové, kde jsem studoval obor Vychovatelství, pedagogika se zaměřením na tělesnou výchovu a sport, jsem chtěl ve studiu pokračovat, v Hradci ale navazující studium nebylo. Tedy bylo, ale pouze speciální pedagogika, a já šel na VŠ studovat s tím, že chci dělat obor se zaměřením na pohyb a zdraví životní styl. Takže jsem dal na rady a doporučení svých bývalých spolužáků, kteří byli zapálenější a bakalářské studium zvládli na rozdíl ode mne za 3 roky, už rok studovali v Olomouci a vesměs si studium chválili. Neváhal jsem a podal si přihlášky do Olomouce. 

Jak hodnotíš své dosavadní olomoucké studium?

Nelehká otázka, vnímání mých studijních úspěchů se hodně odráží na množství práce a tréninkového nasazení. V prvním ročníku jsem byl na svoje poměry docela svědomitý student, seminárky atd. jsem zvládl s předstihem, ale čím více rtuť teploměru stoupala vzhůru, tak moje studijní nasazení klesalo, protože pracovní a závodní sezona byla v plném proudu a na školu nebyl čas a hlavně energie. Takže abych to shrnul, v současné době jsem spíš ten typ studenta, že všechno řeším na poslední chvíli, a co jde, to odložím na příště. 

Jaký je tvůj vztah k Olomouci, která je považována za jediné opravdu studentské město v České republice?

Hradec Králové je krásné město, ale studentský život a ruch tu oproti Olomouci skoro není. Takže musím říct, že když jsem přijel na první studijní víkend do Olomouce, byl jsem hrozně překvapen, jak to tu žije. Olomouc je nádherné historické město, které jsem si opravdu hned oblíbil. Nejsem si vědom, že bych někde potkával tolik krásných slečen na metr čtvereční. (smích) Velký podíl, že jsem si Olomouc zamiloval, má i dobrá parta lidí na našem oboru, kdy si náročné studijní dny zpříjemňujeme společnými večery v centru města.

Každý má své favority a neoblíbence. Kdo je to pro tebe z řad vyučujících?

Nechci se pouštět do kategorizace lepší/horší, ale baví mě všichni učitelé, kteří jsou pro svoji práci a obor zapálení a mají nám co předat, u jejich hodin neusínám. Sedět od rána do večera v posluchárnách totiž nejsem zvyklý, je to pro mě horší, než kdybych měl celý den trénovat.

Kde a jak nejčastěji relaxuješ po náročných studijních hodinách? Máš své oblíbené místo, činnost či podnik?

S ohledem na to, že ve svém soukromém životě mám dost stereotypní a striktní život (sport, práce, životospráva), víkendy v Olomouci neberu jako studijní nutnost, ale opravdu se těším na spolužáky a na odtržení od mého normálního života. S tím souvisí relaxace po náročném sezení ve škole, kdy si dovolím jednou za měsíc trošku zhřešit a zařadit do superkompenzace i nějaký ten alkohol a nezdravé jídlo, hrozně rád mám olomoucké vánoční trhy, kde hřeším na punčích a klobáskách. Jinak máme své oblíbené hospody, kam se spolužáky chodíme, dobré pivo a tatarák je samozřejmost. 

Tělem i duší jsi sportovec. Kolik různých druhů sportů jsi na výkonnostní úrovni již vyzkoušel?

Už od raného dětství jsem se věnoval fotbalu, u toho jsem rok zkoušel plavání, které jsem ale vzdal, protože mi byla vždycky hrozná zima ve vodě. Dodnes mě to hodně mrzí, protože by se mi plavecký základ do triatlonu opravdu hodil. Rok jsem zkoušel i aikido, pak přišla puberta a místo fotbalu jsem jezdil tři roky na skateboardu a žil opravdu takový ten život, který se ke skateboardingu sluší. Někdy v šestnácti sedmnácti letech jsem se vrátil k fotbalu a u toho i začal posilovat. Fotbalu jsem se věnoval na krajské úrovni do svých dvaadvaceti, kdy jsem si při posledním zápasu v sezoně o postup přetrhl křížový vaz v koleni. Na plastiku vazu jsem kvůli studiu na katedře tělesné výchovy nechtěl, a tak jsem se s fotbalem rozloučil a zkusil triatlon, který mě postupně pohltil a věnuji se mu dosud. 

Co nebo kdo tě k této nádherné disciplíně přiměl?

První impuls byl s příchodem na vysokou v Hradci, tam bylo studium hodně zaměřené na výkony. Lyžařský výcvik na běžkách byl kromě pilování techniky i hodně podobný soustředění běžkařů, kde se opravdu makalo. V té době jsem zjistil, že mám určité vlohy pro vytrvalostní sporty, i díky přispění našeho učitele Romana Šinkovského, reprezentanta ČR v adventure race. Takže jsme se ho za každou cenu snažili nahánět. To stejné probíhalo na cyklistickém výcviku a všech jeho hodinách.

První závod, který směřoval k triatlonu, byl závod tříčlenných družstev, kde jsme se se spolužáky účastnili závodu na 24 hodin. Běželo se cca 50 km, pak byl přechod na vodu, kde jsme jeli na nafukovací pálavě na Labi, takže hrozný volej cca 30 km a potom jsme měli jet na horských kolech kolem 90 km. Všechno bylo formou orieňtáku, s naší narychlo vytisknutou mapou to bylo opravdové dobrodružství. Nezapomenu na tu chvíli, kdy jsme asi na 40. km běhu zastavili za deště úplně promrznutí pod stromem a nadávali, že už dál nejdeme, akorát se rozednívalo. Nebýt Petra Kučery, který nás vyhecoval, tak jsme tam seděli ještě dneska. Petr byl můj spolužák v Hradci, nyní i v Olomouci, on byl vlastně největší impuls pro to, abych vyzkoušel triatlon. Jednou přišel do školy s tím, že zvládl závod, kde se plavalo 1,9 km, jelo 90 km na kole a běželo 21 km (tyto distance odpovídají 1/2IronManu) a ještě za 5,5 hodiny. Vůbec jsem nechápal, jak je tohle možné, že to vůbec někdo dohromady zvládne a ještě v takovém čase. Tak jsem si řekl, že to příští rok zkusím taky.

Můj první triatlonový závod byl CzechMan, největší český závod na distancích 1/2IronMana. Připravoval jsem se tak, že jsem běhal na fotbale, plavat jsem šel jednou za týden a v rámci studia a kolo jsem opravdu jen tak šolichal, jak byl čas. No a závod jsem přežil a se slibným časem lehce nad pět hodin. Když si na to vzpomenu dneska, tak to byl opravdu velký punk. A jak jsem se cítil druhý den?? Snad týden jsem nemohl pořádně chodit. (smích)

Co tě na triatlonu nejvíce láká a naopak co nejvíce odrazuje?

Na triatlonu mě baví to překonávání sebe sama, neustálé posouvání limitů, časů a výsledků. Krásné je to skloubení tří různých sportů v jeden celek, není to tak monotónní, a hlavně když se stane, že nemůžete běhat kvůli určitému zranění, tak pořád můžete zlepšovat vytrvalost při cyklistice či plavání, když to zranění dovolí. 

A co mě nejvíce odrazuje? Je to asi jeho časová, finanční a fyzická náročnost. Bronzový medailista z olympiády v Sydney v triatlonu Jan Řehula jednou někde napsal: Triatlon se nedá provozovat jako sport, triatlon musíte žít 24 hodin denně. A je to opravdu tak, dva až tři fázové tréninky denně, 6 dní v týdnu a volný den pouze 3 km regeneračního volnějšího plavání. Do toho práce a nějaký svůj osobní život? Není to jednoduché, musíte tomu hodně obětovat. Tento sport vás naučí plánovat. Protože co stihne pracující triatlonista a otec od rodiny za jeden den, to je až neuvěřitelné. Pro představu trénuji cca 20 hodin týdně čistého času, k tomu připočtěte regeneraci, přípravy na tréninky, strečink atd. a jste na hrozném množství času.

Kterého úspěchu si nejvíce ceníš? 

Nejvíce si cením 4. místa na mezinárodních závodech Triprague (1/2IronMan). Závod se odehrával v centru Prahy a měl krásnou atmosféru. Do posledních kilometrů jsem bojoval s profesionálem a legendou Petrem Vabrouškem a reprezentantem Tomášem Řenčem o 2. místo, suverénně vyhrál další český profesionál Filip Ospalý, který tento rok vyhrál mistrovství Evropy v 1/2IronManu. Stejně si vážím i titulu vicemistr ČR v dlouhém duatlonu z Příbrami.

Máš nějaký nejen sportovní sen?

IronMan Hawaii je sportovní sen, až přejdu na ironmanskou distanci, chci se kvalifikovat na MS na Havaji. Sen obecně je milující žena, krásné a hodné děti, dům se zahradou a stromem. A aby nás sport provázel po zbytek života.

Cestuješ rád? Která země ti nejvíce učarovala a proč?

Začal bych netradičně, co na cestování rád nemám. Za prvé jsou to ty hluché návraty domů. Vždy mi trvá delší dobu, než se zase aklimatizuji na domov a hlava mi začne fungovat ve starých kolejích. A další věc, co na cestování nemám rád, je, že si pokaždé při cestě do zahraničí připadám jako negramotný člověk. Základní věci si vyřeším, ale na větší povídání s lidmi to v anglickém jazyce prostě není. Pokaždé když se vrátím domů si říkám, že si seženu konverzace v angličtině a budu na své negramotnosti pracovat. 

Teď konečně k otázce. Po Evropě jsem toho procestoval už celkem dost, ale nikdy jsem nebyl dál než za hranicemi Evropy. Doufám, že se mi podaří kvalifikace a v září poletím na MS do Austrálie. Jinak v Evropě mě nejvíce uchvátily Kanárské ostrovy, mám hrozně rád teplo a sport, takže varianta únorového soustředění na hlavním ostrově Grand Canaria byla ideální. Krásný ostrov, kde se dají propršené dny počítat na prstech jedné ruky, na únor krásné letní teploty, bez otravného hmyzu, pouze vítr je trochu silnější, ale co by člověk čekal na ostrově uprostřed Atlantského oceánu. Jeho vlny jsme skoro každé ráno zdolávali v neoprenech v rámci plavecké přípravy, voda měla krásných 16-17 stupňů, takže přemáhání veliké. Jinak vyjížďky na kolech jsou zde opravdu výživné, tady rovinu prostě nepotkáte, od přímořského letoviska nebyl problém stoupat tři až čtyři hodiny v kuse do hor, až do 2000 m n. m., v kterých se nacházel nejvyšší vrchol ostrova. Cyklistika v těchto náročných podmínkách je vykompenzovaná krásnou přírodou a skvělým stavem cest. A kdyby byli všude takto tolerantní řidiči, tak by na zemi byl skoro i ráj. Za zimní soustředění zase asi zvolíme Kanárské ostrovy, kde bychom měli strávit sedm týdnů od ledna do března. 

Kdybys mohl cestovat v čase, které historické období bys rád zažil?

Rád čtu historické romány, takže těžko vybírat. Každá doba má své a pod každým pozlátkem té doby se skrývá bída a války, ale lákal by mě dvůr Rudolfa II. v období renesance. Nejsem moc kulturně a umělecky založený, ale fascinuje mě to, takže bych se aspoň něčemu přiučil. 

Dodržuješ zásady zdravého stravování? Prozraď nám, co doporučuješ. Případně na čem nejvíce hřešíš?

Jak se říká v kulturistice, 70 až 80 % úspěchu je o stravě, takže stravu dodržuji a kladu na ni velký důraz. Snažím se, aby můj jídelníček byl vyvážený a dával jsem tělu co nejlepší palivo pro maximální výkon. Hodně lidí stravu ve vytrvalostním sportu podceňuje, ale je to stejně důležitá složka jako objem tréninků a najeté km. Bez dobré stravy není potřebná regenerace a adaptace na zátěž. Nejsem ale zastáncem vyhraněných stylů stravování. Strava by měla být vyvážená a jako milovník jídla říkám, že i chuťové pohárky se občas musí nasytit. Občasné prohřešky jsou tak v rámci mezí tolerovány, hlavně po těžkých trénincích, kdy jste opravdu tak vysátí, že tělo si samo řekne, že potřebuje doplnit energii - a právě v těchto chvílích hřeším. Poslední dobou si ale hrozně ujíždím na toastech, a když jsem někde na cestách, tak se neomezuji, od trenéra mám nařízené, abych se v mimozávodní části sezony trochu více „prasil“, abych nebyl na zimu v závodní váze s minimálním procentem tuku v těle. Jinak se snažím vařit z kvalitních surovin a vyhýbat se polotovarům.  V poslední době jsem si velice oblíbil kustovnici, chia semínka, to jsou prostě super potraviny! A miluji červenou řepu, jablka a mrkve z odšťavňovače. 

Jistá skupina odborníků tvrdí, že požívání alkoholu je zdravé. Souhlasíš? A jak jsi na tom s konzumací alkoholických nápojů Ty?

Jestli to tvrdí odborníci z USA, tak to bude asi pravda. (smích) V sezoně, což je skoro 11 měsíců v roce, piji minimálně, opravdu třeba jen když jedu jednou za měsíc do školy. Čím víc se blíží závody, tím spíš alkohol úplně vynechávám. Takže se dá říct, že oproti běžnému čehůnovi jsem abstinent, ale když skončí sezona, tak rád doženu, co jsem zanedbával. Vrcholový sport se s alkoholem moc skloubit nedá, regenerace po alkoholu není ideální, ale občas si trochu vyčistit hlavu není na škodu. 

Jakou oblíbenou činností zaháníš stres?

Sport/pohyb, četba, jídlo, přátelé, spánek.

Co tě na první pohled upoutá na opačném pohlaví?

Na první pohled určitě úsměv, styl a symetrie. Všechny atributy, které můžete pohledem zhodnotit.

Hanka Bednáříková se ptá, čemu se chceš věnovat po dokončení studia na FTK.

Jelikož studuji na dálkovém studiu a práci mám, tak po dokončení studia asi žádný velký převrat nenastane. Jedině že bych opustil svoje civilní zaměstnání a naplno se věnoval triatlonu. Ale určitě se chci pohybovat okolo sportu, jestli už v pracovním nasazení či ve volném čase, ukáže čas. 

Na co by ses chtěl zeptat studentky, která tě bude v seriálu následovat a jejíž jméno zatím neprozradíme? 

Jaký je tvůj největší životní motor, co tě žene i přes nezdary pořád dopředu?

Co si vybereš: sladký x slaný / pivo x víno / kolo x brusle / rohlík x chleba / romantika x dobrodružství / autobus x vlak?

Slaný, pivo, zadaný, kolo, chleba, romantické dobrodružství, vlak.

Chceš ještě něco dodat?

Chtěl bych se omluvit za rozsáhlost odpovědí, snad jsem vás neunudil. 

 

---