Josef Jařab: ceněný akademik a politik přivedl univerzitu k životu

Jařab s Havlem (Večerní rozmluvy, 26. března 1992)

Nositel Nobelovy ceny William Golding přebírá pamětní medaili

J. Jařab pořádal s Alenem Ginsbergem řadu básnických čtení

Prestižní Cenu Františka Palackého za rok 2012 převezme ve středu 13. června 2012 první polistopadový rektor Univerzity Palackého, profesor Josef Jařab. Slavnostní setkání se uskuteční v 11 hodin v aule Filozofické fakulty.

Letošní laureát Ceny Františka Palackého je mezinárodně respektovaný znalec a překladatel americké literatury, studenty i badateli vysoce vážený a uznávaný profesor a vědec. „Objevil se několikrát na seznamech navrhovaných kandidátů na funkci prezidenta České republiky po Václavu Havlovi. Před listopadem se účastnil přednášek tzv. „bytových univerzit“, stal se přítelem Václava Havla a řady dalších předních umělců, myslitelů a vědců. Z navázaných vztahů pak čerpaly jeho nezapomenutelné polistopadové Večerní rozmluvy,“ připomíná prof. Ladislav Daniel, prorektor pro zahraniční vztahy.

Univerzita zrozená z popela

Zlomový rok 89 přinesl Josefu Jařabovi profesorský titul, ale také nejvyšší křeslo v čele komunismem vyčerpané univerzity. Sedm let tvrdě a s nadšením pracoval, aby se jeho alma mater znovu postavila na nohy a aby „prorazila“ také v zahraničí. Fakulty Cyrilometodějská teologická a Právnická se dočkaly obnovy, k životu se nadechla tehdy nejmladší Fakulta tělesné kultury. Tereziánská zbrojnice se stala domovem knih – její zdi dodnes skrývají bohatě zásobenou univerzitní knihovnu. Hanou na mapě světa objevila díky přátelské povaze rektora řada osobností uměleckého světa: Gary Snyder, Robert Stone nebo Allen Ginsberg.

„Pozvání Allena Ginsberga do Olomouce v roce 1990 souviselo bytostně s podstatou osobnosti profesora Jařaba, totiž s jeho trvalým klukovstvím. Své všechny profesionální pozice na univerzitách i v politice prodchl atmosférou klukovství až uličnictví. Allen Ginsberg pro studentskou generaci 60. let ideálně ztělesnil ducha odporu proti jakékoliv totalitě a omezování duchovních práv člověka. Ginsberg se stal pro Josefa Jařaba tím pravým žádoucím buřičem, který se postavil proti cenzuře a netolerantní americké realitě, a přitom sám o sobě ztělesnil všechnu vyděděnost,“ hodnotí prof. Daniel.

Člověk politický, nezávislý

Ačkoli má profesor Jařab zasloužené právo na relax a odpočinek, nepřestává ani dnes aktivně hodnotit českou politiku. Ukazuje, že se člověk nikdy nesmí přestat zajímat o své město, svou univerzitu a svůj stát; o svůj domov. Občan Josef Jařab stále zdůrazňuje, že „nic není jedno“, že je nutné mít vlastní názor, a za ním si stát.

„Z myšlení a jednání profesora Jařaba vždy vyzařovalo a nadále vyzařuje přesvědčení, že člověk nemá snášet zlo a nedostatek lidské důstojnosti, ať pramení odkudkoliv a od kohokoliv. Statečnost je pro někoho ne vždy dostupnou hodnotou; pro jiného, jehož si pak upřímně vážíme, je v situacích, které stojí za to a které statečnost nezbytně vyžadují, vlastně vnitřní nutností a samozřejmostí,“ dodává autor laudácia.

Je přirozené chtít vědět a poznávat

Jak na závěr v několika slovech vystihnout charakter člověka, jenž je součástí, vlastní podstatou Univerzity Palackého? Ti, kteří ho důvěrně znají, bez okolků jmenují: vysoká inteligence a přirozené nadání, čisté srdce a nesmlouvavá přímost, odvaha a hluboká lidská slušnost.

Z chystané přednášky prof. Jařaba:

Myslím, že v roce 1989 jsme věděli lépe, co nechceme, než co chceme, ale hlavně jsme museli vymyslet, jak toho, co chceme, můžeme dosáhnout. Už jsme nechtěli být řízeni z pozic KSČ, ale ani žádné jiné politické strany. To se podařilo dostat i do nového vysokoškolského zákona, ale jak se později ukázalo, možná jsme s politickým stranami a jejich vlivem odstranili z univerzitní půdy i možnosti konat politické debaty, v nichž by studenti měli být kvalifikovanými účastníky, protože je důležité, aby i v době, kdy jejich hlavním posláním je studovat, nepřestali být občany akademické obce i společnosti mimo kampus.

Z osobní zkušenosti jsem poznal rozdíl mezi myšlením politiků a vědců a učitelů. Jsou u většiny bytostně odlišné. U těch prvních je myšlenkový rytmus až příliš často dán cyklem volebních období. Reakce na podněty jsou rychlé, okamžitě viditelné, většinou ale také krátkozraké. My z akademické obce víme, že s výměnou vlád a parlamentů se nemění svět.

To, co vnímáme jako problémy my doma, vnímají podobně i v jiných zemích. A možná budeme muset ledaco přizpůsobit myšlence být co nejužitečnější sami sobě i těm, s nimiž chceme do budoucna na poli vzdělávání a vědeckého bádání spolupracovat. Náš svět se dále rozšiřuje a my bychom do něj měli vstupovat sebevědomě, ale i s pokorou. Oboje je možné skloubit, protože takové spojení dává z hlediska filozofického a lidského docela slušný smysl.

Život prof. Jařaba ve zkratce:

• první polistopadový rektor Univerzity Palackého v Olomouci
•  rektor Středoevropské univerzity v Budapešti a ve Varšavě
• čestný doktor britské a dvou amerických univerzit
• senátor Parlamentu České republiky
• předseda Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost Parlamentu ČR
• předseda subkomise Parlamentního shromáždění Rady Evropy
• člen dvou desítek domácích a zahraničních výborů a společností
• zakládající člen Učené společnosti ČR, člen PEN klubu, prezident Evropské asociace amerikanistů, člen nadace a programového výboru Forum 2000, člen rady boloňské Magny Charty Universitatum

Cena Františka Palackého:

Představuje ocenění vynikajících výsledků tvůrčí činnosti na poli vědy nebo kultury, které přispívají k prestiži ČR a UP. Poprvé byla tato cena udělena v roce 1998 prof. Josefu Polišenskému při příležitosti 200. výročí narození Františka Palackého.

Oceněné osobnosti:

Prof. Oldřich Nečas (2000), prof. Stanislav Kratochvíl (2002), prof. František Šmahel (2004), Prof. Eduard Petrů, in memoriam (2006), prof. Milan Kamínek (2008), prof. Tomáš Josef Špidlík, in memoriam (2010).

Více o Ceně Františka Palackého

Zprávu napsala Lenka Skácelíková, oddělení komunikace UP