Jan Šejdl: Člověk kolikrát překvapí nad římským právem sám sebe

Římské právo není jen teoretická disciplína, ale také velmi praktický obor. Právě takto ho představují pedagogové Katedry teorie práva a právních dějin Právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci svým studentům. Například tím, že pořádají akce, které vyučovaný předmět zpestří a zajímavě doplní.

K takovým aktivitám patří studentské soutěže. „Tradičně, letos sedmým rokem, pořádáme spolu s ELSA Olomouc soutěž Římskoprávní moot court. Fakultní kolo se uskuteční začátkem dubna. Letos jsme navíc připravili i novinku - soutěž v exegezi římskoprávního textu, která je předstupněm ke studentské vědecké činnosti, Monseho soutěži,“ vyjmenovává vedoucí katedry teorie práva a právních dějin Kamila Bubelová.

Vedení katedry také pravidelně zve do Olomouce přednášející z jiných fakult či institucí. V zimním semestru například přednášela olomouckým studentům o otrocích Lucie Obrovská, která pracuje v úřadu veřejného ochránce práv v Brně, v letním semestru přijal pozvání odborný asistent pražské právnické fakulty Jan Šejdl. „Do Olomouce jezdím na pozvání kolegů už asi čtvrtým rokem. Myslím, že spolupráce fakult na úrovni právních dějin a romanistů je velmi dobrá,“ řekl Šejdl. Po přednášce stihl poskytnout i krátký rozhovor.

Pane doktore, kdy vás začalo přitahovat římské právo?

Už na střední škole jsem se soustředil na obecné dějiny. Potom jsem během vysokoškolského studia na pražské právnické fakultě vypracovával studentskou vědeckou práci na české právní dějiny. A zhruba ve třetím ročníku si mě vzal vedoucí katedry profesor Michal Skřejpek jako pomocnou vědeckou sílu právě pro obor římského práva.

Jako absolventa právnické fakulty nelákalo vás současné platné právo?

Římské právo nemá k tomu platnému právu daleko. Cítím mezi nimi silnou mezivazbu. Římské právo umožňuje nahlížet na to současné v trošku obecnějším smyslu. Vnímám ho možná trochu specifickým způsobem. Vždycky si vzpomenu na babičku Boženy Němcové, jak Barunka měla nejraději chvíli, kdy babička otevřela svoji malovanou truhlici… Tak lze nahlížet i na římské právo. Truhlice s obrovským množstvím institutů. Některé z nich současné právo převzalo, trošku je upravilo pro současnou podobu, anebo je nepřevzalo. Některé třeba ještě na převzetí čekají. Od toho vyloženě současného práva mě soukromě odrazuje fakt, že bych se měl soustředit převážně na jeden text jednoho zákoníku – trestního, občanského a podobně. Římské právo poskytuje mnohem větší šíři možností. Tedy pro mě šíři být rýpavější, protivnější, a to je mi sympatické.

Jaké jsou podle vás hlavní důvody, proč by čeští právníci měli znát římské právo?

Právě kvůli obecnému přehledu o právu. Aby se mnohem lépe mohli odpoutat od současného textu zákona, aby nebyli jenom vykladači textu. Ale mohli text chápat v širších souvislostech. Mohli ho vázat i na ostatní právní řády. Ať už z hlediska funkce institutu nebo z hlediska prachobyčejné terminologie.

Římské právo jistě stále poskytuje široký prostor pro bádání. Čím vás v poslední době překvapilo?

Člověk kolikrát překvapí nad římským právem sám sebe. Tím, že text, který několikrát četl a v uvozovkách zná, na něj začne najednou promlouvat jiným způsobem. Začne nad textem přemýšlet trochu jinak. Což může být zajímavá cesta, hledání dalších informací. Současně to ale mohou být zavřené dveře, hloupý nápad…

Jak složité je pátrat v pramenech římského práva? Usnadňuje vám to dnešní elektronická doba?

Usnadňuje a velmi. Mnohé prameny již mají elektronickou podobu. Což nám umožňuje například vyhledávat přímo v textu nějaké pojmy, sledovat četnost termínů a podobně. Díky digitalizaci knihoven se dostaneme ke knihám, monografiím a textům snadno a velmi rychle, aniž bychom museli za nimi složitě cestovat. Nebo si často beru do knihovny digitální foťák a vyfotím si tam těch pět set stran. Technika je velký pomocník. Na druhou stranu se ale (nejen) student může dostat k velkému množství materiálů a ne všechny jsou dostatečně kvalitní. Na internetu dnes najdete téměř všechno, včetně hloupostí o téměř všem. Teď je ale potřeba vytvořit nějaký systém, jak obrovské množství informací zpracovávat, jak je kvalifikovat. To tu nebylo a je to podstatným úkolem pro dnešek.

Právě nyní je v tisku vaše kniha Služebnosti podle práva římského. Můžete o ní něco prozradit?

Kniha vyjde ještě letos v nakladatelství Karolinum. Je to rozšířená verze mé disertační práce a poslouží zejména nyní, v období, kdy se služebnosti díky novému občanskému zákoníků vrátily do našeho právního řádu.

Chtěl byste žít v Římě? Chtěl byste něco, o čem přednášíte, vidět, zažít na vlastní kůži?

Je lákavé si říct, rád bych se tam podíval, rád bych se tam prošel. Rád bych viděl například mancipaci. Ale každé takové lákání končí v okamžiku, kdy člověka začne bolet zub, kdy ho někde píchne. Když si ráno beru prášek na alergii, na astma, tak si říkám, coby se mnou v Římě asi dělali. Je to lákavá představa, ale má svá negativa.

V nějaké internetové diskusi jsem četla prosbu o radu od nějakého maturanta. Ve smyslu - právo mě neskutečně baví, ale mám problém s dějepisem. Maturanta zajímalo, zda se dají zvládnout „historické předměty“ i s tímto handicapem.

Myslím, že do určité míry to jde. Dovolím si odlišit římské právo od těch ostatních předmětů. Římské právo se sice označuje za právně historický předmět, ale jeho základní penzum je v právní problematice. Je to zkrátka právní řád. Dějepis je bohužel často na středních školách chápán jako časová osa, na které jsou určité události, a úkolem studenta je osu rekonstruovat. A to je špatně. Mnohem významnější je tu časovou osu umět interpretovat. Proč tady máme událost X a před tím událost Y? Je mezi nimi nějaký vztah? A dějiny, včetně právních, umožňují interpretovat současnost jako takovou. Toho by se onen student rozhodně neměl bát.

Na vaší přednášce jsem strávila necelou hodinu. Všimla jsem si, že se studenti občas nad vašimi poznámkami pousmáli a mnohé informace pro mě – právního laika – byly velmi zajímavě podané. Co vás na práci se studenty nejvíc baví?

Práce se studenty je úžasná. Mám rád vzájemnou interakci. Především semináře mohou být velmi inspirativní. Kolikrát právě student nahlíží na věc pod jiným úhlem než přednášející, který s textem pracuje delší dobu, zná ho. A vyučující si pak řekne: ,Aha, tohle je ale zajímavý pohled. Stojí mi minimálně za to ho popřít.‘ Už tím, že například popře špatnou odpověď studenta, si vlastně tříbí své myšlenky. Zkrátka obohacujeme se navzájem.

A na koho se mohou těšit olomoučtí studenti práv v příštím akademickém roce? „Už teď můžeme nalákat na přednášky dvou předních odborníků – Michaely Židlické, emeritní soudkyně Ústavního soudu, nebo profesora Michala Skřejpka z pražské právnické fakulty,“ dodala vedoucí katedry Kamila Bubelová.

---