Akademici, jak je neznáte: Michal Kudláček
Je tu pondělí a s ním další část seriálu o akademicích z naší fakulty. Tentokrát na otázky odpovídal Michal Kudláček, odborný asistent na katedře rekreologie.
Na fakultu přišel coby student oboru Tělesná výchova – biologie v roce 2000, od roku 2006 je akademickým pracovníkem, původně v Centru kinantropologického výzkumu, nyní na katedře rekreologie. Garantuje předměty Rekreace a věk, Healthy Lifestyle Promotion and Physical Activity a oblast fitness. Je mu 33 let, mezi jeho zájmy patří pohyb, příroda, hudba, ideálně v kombinaci s rodinou, dále pak četba a osobnostní rozvoj klasickou západní i alternativní východní cestou. Běhá, plave, hraje basketbal a badminton.
Říká se, že nejlepší učení je prostřednictvím zážitku. Jaký je Váš nejzajímavější zážitek týkající se působení na fakultě a čemu Vás naučil?
Na FTK jsem prožil již relativně velkou část svého života, společně se studiem jsem zde již 15 let, a za tu dobu jsem byl svědkem mnoha událostí, které mě více či méně formovaly a ovlivnily. Ať už to byla různorodost a rozmanitost mých spolužáků či kolegů a sžívání se s touto jinakostí, nebo sdílení životních příběhů a rozšiřování svých obzorů prostřednictvím kamarádů z jiných generací (např. Luboš Homola). Konfrontace s nesčetnou paletou masek a rolí, které lidé zastávají a v různých situacích „oblékají“, se mezi tyto zážitky bezesporu také řadí. Nedokážu vybrat jednu z nich, ale všechny mají společné jmenovatele, a těmi jsou – přijímání, opravdovost, spolupráce a sounáležitost.
Kdybyste měl tu možnost pozvat kohokoliv na večeři, kdo by to byl a z jakého důvodu?
Zvláštní otázka, nikdy jsem se nad tímto nepozastavil, ale když už je tady… S přihlédnutím ke svým zájmům bych tento seznam sestavil následujícím způsobem: Michael Jordan, Carl Lewis (za oblast sportu), Eckart Tolle, Osho, Don Miguel Ruiz, Paulo Coelho, Jidu Krishnamurti (za oblast duchovního rozvoje a sebepoznání) a Snatam Kaur, Mirabai Ceiba, John Williams (za oblast hudby). A proč? Příležitost je poznat nejenom prostřednictvím knih, hudby či sportovních výkonů, ale i jako skutečnou lidskou bytost a dotvořit si je tak jako celek.
Čemu jste se naposled od srdce zasmál nebo pro co jste se nadchl?
Příležitostí k úsměvu a ‚zasmání se‘ mám každý den nespočet. Náš syn Matouš (3,5 roku) je bezednou studnicí příležitostí k úsměvu a radosti. Stačí ho jen pozorovat a vlastně ani nemusí nic dělat a vykouzlí úsměv na mé tváři. Není od věci se dokázat zasmát i sám sobě a projevit tak dostatečnou dávku sebereflexe nad neskutečnou lidskou nevědomou „touhou“ věci komplikovat. Takový úsměv/smích nejenom že člověka rozzáří, ale i posune.
Dnešní moderní technologie často smazávají hranici mezi soukromou a pracovní sférou. Navíc akademik často vyučuje po večerech a o víkendech, jezdí na konference po celém světě. Jak se Vám daří slučovat či naopak oddělovat soukromý život od pracovního?
Jsou období, kdy se to nedaří vůbec. Těch jsem si ovšem naštěstí vědom, a proto se je snažím krotit. Při množství pracovních úkolů a aktivit je to však často opravdu složité. Každá profese má svá pro a proti. V mém případě je to tak, že když se nakupí nespočet úkolů, nedostává se prostor a čas na kompenzaci a pak je třeba vypnout a zrestartovat. K tomu mi báječně slouží příroda a pohyb v ní, nejlépe běh.
„Člověk mnoho vydrží, má-li cíl,“ pravil Tomáš Garrigue Masaryk. Jaké jsou Vaše cíle, ať už osobní, pracovní či jiné?
V posledních letech se mi osvědčilo nestanovovat si striktně žádné cíle – snažím se plynout s proudem a cíle se přibližují samy, přijdou vždy v pravý čas a na pravém místě. Odpadá tak prvek očekávání, přehnané lačnosti a chtivosti a „nepříjemna“. To platí jak v osobní, tak v pracovní rovině. Ačkoliv by to tak mohlo působit, neznamená to, že člověk neplánuje, naopak.
Jak zní Vaše odpověď na otázku od Aleše Gáby, který se ptá, co pro Vás znamená pohyb a jaké místo má ve Vašem životě?
Díky za otázku, Aleši. Pro mě pohyb znamená život, a tudíž je u mě na prvním místě. Jsem neskonale vděčný za našeho Matouše, který je ztělesněním pohybu (stejně tak jako většina takto malých dětí – o těch větších/starších dětech se to bohužel už tak jasně tvrdit nedá). Je mou/naší inspirací a motorem, který nám i přes občasné pracovní tlaky otevře hledí a ukáže směr.
Na co byste se chtěl zeptat Michala Šafáře, kterému bude patřit příští část našeho seriálu?
Asi bych použil repliku z jedné otázky, která zazněla v tomto rozhovoru: Kdybys měl možnost profesně spolupracovat coby sportovní psycholog s jakýmkoliv sportovcem na světě, kdo by to byl a proč?
Předchozí části:
Aktuální zpravodajství a publicistiku z Univerzity Palackého najdete na stránkách Žurnálu Online.
