Akademici, jak je neznáte: František Chmelík
Poslední letošní část našeho seriálu je tu. Pokud jste jej sledovali pozorně, všimli jste si jistě, že se dostalo na zástupce všech šesti kateder. Zbývá nám tak Institut aktivního životního stylu. Z jeho řad na naše otázky odpovídal František Chmelík.
Vědecko-pedagogický pracovník v Centru kinantropologického výzkumu zároveň pracuje na děkanátním oddělení pro vědu a výzkum a působí též jako výkonný editor časopisu Acta Gymnica. S FTK jsou jeho životní kroky spojeny od roku 1998, kdy nastoupil na obor Učitelství tělesné výchovy pro střední školy a španělská filologie. Od roku 2006 je zaměstnancem. Je mu 34 let, ve volném čase se věnuje své rodině. Má rád hory, užívá si je na snowboardu, potěšíte ho ale i nabídkou tandemového seskoku padákem.
Říká se, že nejlepší učení je prostřednictvím zážitku. Jaký je Váš nejzajímavější zážitek týkající se působení na fakultě a čemu Vás naučil?
Zážitků na FTK mám celou řadu. Nevím ale, který označit za nejzajímavější. Za velmi zajímavý zážitek považuji letošní setkání se studenty magisterského studia z Nového Zélandu na konferenci v San Diegu. Toto setkání mě naučilo, že při zkvalitňování doktorského studijního programu na FTK se máme ještě hodně co učit, o magisterském nemluvě. I když si myslím, že je FTK z tělovýchovných fakult v ČR nejlepší, při srovnání s kvalitními pracovišti ve světě musíme stát nohama na zemi.
Kdybyste měl tu možnost pozvat kohokoliv na večeři, kdo by to byl a z jakého důvodu?
Byl by to Ole Nydahl. Líbí se mi, jak efektivně a usilovně dokáže pracovat a zároveň si to naplno užívat. Říká, co si myslí. Je pro mě zosobněním pozitivních lidských vlastností, které stojí za to rozvíjet.
Čemu jste se naposled od srdce zasmál nebo pro co jste se nadchl?
Velice mě před několika dny pobavilo, jak naše téměř dvouletá dcerka zkouší sama sebe ráno v postýlce z anglických slovíček. Nebo jakým způsobem se u ní projevují manažerské vlohy, když přede mnou chodí po bytě a říká mi, kde mám ještě vysát vysavačem. Hodně jsem se smál fotomontážím s naším prezidentem, které se objevily na internetu po jeho věhlasném projevu v rádiu. A nedávno jsem smíchy doslova řval u filmu Diktátor, ve kterém hrál můj oblíbený komik Sacha Baron Cohen.
Dnešní moderní technologie často smazávají hranici mezi soukromou a pracovní sférou. Navíc akademik často vyučuje po večerech a o víkendech, jezdí na konference po celém světě. Jak se Vám daří slučovat či naopak oddělovat soukromý život od pracovního?
Slučuji výborně. Když zrovna nesedím u počítače, doženou mě e-maily v tabletu nebo v telefonu. Během dovolené nebo víkendu ale nemám nejmenší problém nechat moderní technologie i s jejich obsahem doma v šuplíku a ani si na ně nevzpomenout. Na oddělování jsem se ptal manželky – říkala: „v pohodě“. Budu se snažit, aby to tak viděla i nadále.
„Člověk mnoho vydrží, má-li cíl,“ pravil Tomáš Garrigue Masaryk. Jaké jsou Vaše cíle, ať už osobní, pracovní či jiné?
Vždycky chci, aby výsledek toho, co dělám, byl užitečný. Čím více lidem a čím delší dobu, tím líp.
Jak zní Vaše odpověď na otázku Soni Formánkové, která si netroufá zeptat se na Bierhanzlovu mast, a tak ji zajímá, co vážně nesnášíte?
Soňo, Bierhanzlova mast je výborná! Můžu ji jen doporučit. Zkušební vzorek, který se ke mně dostal, jsem bohužel prostoduše spotřeboval na zadní část své hlavy. :-)
Nevybavuji si, kdy jsem o něčem říkal, že to nesnáším. Co mi ale fakt hodně vadí, je násilí páchané na ženách ze strany mužů (mnohými označované za kulturu), ženské obřízky (bohužel stále častější i v Evropě), politická korektnost, strkání hlav do písku a krátkozrakost naprosté většiny politiků, multikulti názory v podání sluníčkových človíčků, Islámský stát, byrokracie nebo stavění regulí nad selský rozum. Taky se mi nelíbí fakt, že spousta lidí zapomíná nebo si neuvědomuje, že svoboda, kterou v současnosti v našich končinách máme, není automatická a zadarmo a můžeme o ni přijít, když si ji nebudeme chránit.
Předchozí části:
Aktuální zpravodajství a publicistiku z Univerzity Palackého najdete na stránkách Žurnálu Online.
