Blog

Literární teoretici s oblibou tvrdí, že o počtu přečtených knih lžeme stejně jako o počtu sexuálních partnerů. Tedy „stejně“ není zcela přesné vyjádření. Ohledně knih si počty přidáváme, ohledně sexuálních partnerů naopak ubíráme. V obou případech se však snažíme vypadat lépe, v oblasti knih intelektuálně lépe, v sexuální oblasti morálně lépe.

Jde-li o knihy, lžu, jako když tiskne. Veřejně nikdy nepřiznám, že jsem nikdy nečetla ruské klasiky a i v těch středo- a západoevropských mám pořádně mezery. Že pohádky mě bavily i na druhém stupni základní školy, a co horšího, že mě baví stále. Že odborných knih z mnou vystudovaného oboru (historie) jsem po ukončení studia četla minimum. Že bestsellery znám mnohdy jen podle názvu, o obsahu nic netuším. Že večerní četba v posteli mě spolehlivě uspí (čestnou výjimkou jsou jen kvalitní detektivky). Že v knihkupectví kupuji většinou knihy o zdraví, beletrii jen zřídka. Že obsah celé řady knih jsem zapomněla. Že neznám současné severské krimipříběhy. Že nemám ráda elektronické čtení, ať žije papír! Že mám hezké vzpomínky na knížku vkladní (úroky, o kterých dnes sníme). Že do některých svých knih si podtrhuji. Že v současné době čtu častěji časopisy než knihy.

Tohle všechno nikdy nikomu neřeknu. A že mám celý život pořád stejného chlapa taky ne.

A co Vy? Čtete a lžete, čtete a nelžete, nečtete a nelžete nebo nečtete a lžete?

Marcela Všetičková
Oborová knihovna PřF, KUP 

Vážení a milí uživatelé pánských záchodků v knihovně Zbrojnice, omlouvám se za obsah sdělení tohoto příspěvku.

Na světlo světa se opět dostaly exkrementy uložené mimo mísu.

Není to vtip, je to varování před nájezdy piráta záchodových kabinek, bojujícího s domnělým nepřítelem, to jest vodním vírem uprostřed klozetu.

Situace by se mohla zdát i humorná, pokud by to nebyla pravda a někdo neřešil svůj problém psychiatrický nebo společenský nebo kulturní tímto způsobem.

Jistě by se našlo elegantnější řešení v důstojném prostředí ordinace nebo sociálního centra nebo v intimitě kulturně-rodinného zázemí.

Helena Sedláčková
ředitelka knihovny

Chodil k nám pravidelně, takřka každý den.

Zvesela zdravil. Ani nemusel říkat, co potřebuje. Kolegyně věděla a knihu mu z regálu donesla.

Trávil s námi dopoledne, odpoledne i podvečer.

Zlobil se, když knihovna zavírala.

Nejvíc se zlobil v pátek, to tu mohl být jen do 14 hodin a pak musel čekat do pondělí.

Oblíbenou knihu četl tak horlivě, že nám chodil některé pasáže ukazovat a upozorňoval, kde udělal autor (mimochodem jeden z profesorů naší fakulty) chybu.

Jednoho dne změnil titul.

A opět četl dychtivě a pozorně.

Chodil pravidelně, z dálky zdravil, koukal po holkách a četl.

A pak jednoho dne pískala naše brána, když odcházel.

Byl prohledán.

Byl usvědčen.

Vlastně ho usvědčila kniha, kterou měl hluboko v tašce.

Vztekle nadával.

Divil se, co nám vadí. Vždyť od toho titulu máme několik exemplářů.

Knihu chtěl prý jen na víkend, pak by ji vrátil.

Syčák jeden.

Nevděk světem vládne, my tu kolem něj skáčeme a on takhle.

A co je na tom zajímavé?

Byl to účastník Akademie třetího věku!!!

Mohl by být dědečkem našich studentek a studentů.

Hm, a pak že mládež je zkažená.

Marcela Všetičková
Oborová knihovna PřF, KUP

Miluju ženské časopisy. Šetří mi čas, a kdybych byla rozumná, šetřily by mi i peníze. Záhy jsem totiž zjistila, že časopisy od sebe opisují, takže pokud si určité téma přečtu v časopise XY, za měsíc či dva ho budu číst i v časopise YZ. Stejně tak je to s reklamou, stejný produkt je inzerován napříč časopisy a všechny redaktorky obvykle tvrdí: "V redakci jsme si oblíbily krém/šampón/sušenky…firmy ABC a je to to nejlepší, co jsme za poslední dobu vyzkoušely." A tak peníze ušetřené za různé časopisecké tituly cpu do nákupu předražených krémů/šamponů/sušenek, abych zjistila, že po krému mám vyrážku, po šamponu lupy a po sušenkách bolení břicha. Kupodivu tu přiblblou snahu najít ideál nevzdávám a chybu s nákupem různých produktů pravidelně opakuji. Je cosi zvláštního v povaze lidské…

A co u ženských časopisů zbožňuji opravdu nejvíc?

Před Vánocemi smršť receptů na cukroví všeho druhu, po Vánocích rady jak shodit povánoční kila. Koncem února a v březnu rady jak se detoxikovat po zimě, ač to posledních pár roků vypadá, že z podzimu přecházíme plynule rovnou do jara a o zimě víme jen z doslechu. Před Velikonocemi opět recepty a po Velikonocích velký speciál – hubneme do plavek, s tímto tématem ostatně vydržíme až do prázdnin. Před prázdninami rady jak přežít prázdniny. Osobně je chci spíše prožít než přežít, výraz "přežít" ve mně vzbuzuje dojem, že prázdniny jsou zábavou pro trestance s nejtěžšími tresty. Na začátku srpna přichází rady, jak připravit děti na návrat do školy, což podle mého názoru musí pokazit zbytek prázdnin i těm nejoptimističtějším rodičům z řad čtenářů. Podzim přináší informace o depresích (ze začátku školního roku), tipy jak léčit nachlazení a první nápady na vánoční dárky. A už je tu zase vánoční cukroví a jedeme dokolečka dokola.

Mimo kalendářní pořadí jsou články "Jak získat sebevědomí", "Jak vkusně obléci postavu vel. XXL", "Prádlo pro malá prsa" a celé to doplňují reklamy na služby některé z klinik plastické chirurgie, takže inteligentní čtenář musí nabýt dojmu, že sebevědomí lze koupit spolu s liposukcí a pěknými ňadry vel. 3 na klinice za rohem v polední pauze.

A stejně dělám stále dokola tutéž chybu a kupuji ženské časopisy, čtu je a těším se na další vydání, ač jeho obsah tak trochu tuším předem.

A co Vy?

Čtete časopisy, nejen ženské, nebo dáváte přednost knihám?

Které časopisecké tituly máte rádi?

A co inzerované krémy/šampony/sušenky? Kupujete?

Marcela Všetičková
Oborová knihovna PřF, KUP

Jsem frustrovaná, jsem frustrovaná, jsem frustrovaná, hergot jak já jsem frustrovaná.

Leden sotva začal a už bojuji s první letošní frustrací. Frustrace je tak obrovská, že snad ani nemůže být větší (kecám, může být i větší).

A co mě krátce po vánoční relaxu frustruje? To množství frustrovaných lidí, kteří jsou všude kolem.

Nemůžu tomu přijít na kloub. Co se děje? Přehlédla jsem něco? Chybí mi informace? Mně, informačnímu pracovníkovi? Někdo mi něco tají? Ať se podívám, kam se podívám, všude frustrovaný, vzteklý či více či méně otrávený člověk. A já nevím proč?!

Naivně jsem předpokládala, že vánoční svátky dodají lidem klid, pohodu, většina si odpočine a do nového roku vkročí s úsměvem. Realita je zcela v rozporu s očekáváním. Vážně mě to frustruje!

Ale kdo za to může? Kde si mám stěžovat, komu mám napsat vzteklý email, komu mám zuřivě vynadat?

Myslím, že to vezmu pěkně popořadě, na každého dojde.

Už jsem napsala do nebe, abych jim vynadala za to frustrující inverzní počasí, co bylo na Vánoce. Ještě napíšu i do Meteopressu. Pro jistotu! Co kdyby za to taky mohli.

Zavolám těm, co mají na starosti vánoční svátky – někdo to přece celosvětově organizovat musí, ne? Zase jsem se letos přecpala cukrovím, polovinu svátků mi bylo špatně a – ó hrůzo – opět jsem přibrala. Prdel mám jak štýrský valach a pohled do zrcadla je fakt frustrující.

Ježíšek to taky schytá. Vynadám mu preventivně, frajerovi!

Jen co přijedu domů, dořvu příbuzenstvo. Důvod se určitě najde.

Hmmmm, začínám se cítit líp. To nadávání dělá divy. Ještě vymyslím pár adres, kde se vynadávám a bude mi skvěle. Frustrace je už nejmíň z poloviny pryč. Tak honem, honem psát vzteklé emaily, zuřivě telefonovat, divoce nadávat. Uleví se mi. Možná se neuleví těm kolem, ale co je mi po nich. Jejich problém.

A co Vy? Taky frustrovaní po Vánocích? Napište nám, uleví se Vám.

Vaše knihovnice

Marcela Všetičková
Oborová knihovna PřF, KUP