„Transplantace kostní dřeně je stále rizikovým léčebným výkonem pro omezený počet nemocných,“ říká prof. Karel Indrák

Publikoval více než 400 odborných prací, z toho zhruba jednu třetinu v zahraničních periodicích. Přednesl více než 500 přednášek, z toho přes 50 v zahraničí. Stál u zrodu programu transplantace kostní dřeně na LF UP a FNOL a v roce 1987 identifikoval hemoglobin Olomouc. Jak sám uvádí, za mnohé ve své profesní kariéře vděčí třem lidem: prof. B. Wiedermannovi, který jej přivedl k hematologii, prof. T. H. J. Huismanovi a prof. J. T. Prchalovi, kteří mu umožnili dosáhnout významných vědeckých výsledků. Řeč je o prof. Karlu Indrákovi, přednostovi Hemato-onkologické kliniky LF a FNOL, který před proslovením přednášky významného absolventa Univerzity Palackého poskytl Žurnálu UP následující rozhovor:

Pane profesore, jak se z řadového absolventa stává absolvent významný? Můžete krátce shrnout svůj profesní vývoj v oblasti hematologie?

Počet absolventů, které naše Univerzita vychovala a které je možno označit jako významné, je velký. Měl jsem jen to štěstí, že jsem byl vybrán. Myslím si, že když chce člověk něčeho dosáhnout, musí mít jasné vize. A samozřejmě i štěstí, které – jak se ale říká – přeje připraveným. Ve Fakultní nemocnici Olomouc pracuji dlouhých 40 let, takže stručně shrnout svůj profesní vývoj je obtížné.

Současná Hemato-onkologická klinika vznikla z Oddělení klinické hematologie (OKH), založeného v roce 1973 z hematologických laboratoří I. interní kliniky. Prvním přednostou byl prof. B. Wiedermann, uznávaný hematolog-morfolog a znamenitý diagnostik. Prof. Wiedermann mě přivedl k hematologii a měl na mou další práci velký vliv. S pětadvaceti zaměstnanci jsem převzal vedení OKH v roce 1985.

Jak se vám podařilo dosáhnout vědeckých úspěchů?

Studiem problematiky červených krvinek mě pověřil právě prof. Wiedermann. Snad i proto, že se této problematice u nás moc odborníků nevěnovalo, podařilo se mi identifikovat některé choroby, o nichž se do té doby tvrdilo, že zde neexistují – např. poruchy tvorby hemoglobinu (Hb). Shodou okolností jsem druhý abnormální Hb identifikoval prioritně u lidí žijících blízko Olomouce, proto dostal název Hb Olomouc. Ve stejné době se mi podařilo popsat také některé abnormality způsobující nemoc charakterizovanou vysokým počtem červených krvinek. Má práce akcelerovala po roce 1987, když do Olomouce přijel prof. T. H. J. Huisman z USA, jeden z nejvýznamnějších světových odborníků na problematiku abnormit Hb. Do Olomouce jej přivedl zájem o mé výsledky. Pozval mě do USA, kam jsem vycestoval o tři roky později. Po dvou měsících v USA se mě pan profesor zeptal, zda bych nemohl v Československu získat vzorky krve těch nemocných, u nichž existuje podezření na poruchu Hb. Po řadě telefonátů jsem během čtrnáctidenního pobytu v ČR nashromáždil od významných odborníků – hematologů z celého tehdejšího Československa – asi sto sedmdesát vzorků krve pacientů, u nichž bylo vysloveno podezření na abnormalitu Hb. S kolekcí vzorků jsem měl štěstí. Podařilo se mi mezi nimi odhalit řadu prioritních abnormit. Některé z nich se daří plně objasnit až dnes s využitím nových a vysoce sofistikovaných metod. V USA jsem publikoval řadu prací, jež dostaly Československo na genetickou mapu světa v problematice Hb-patií.

Vraťme se ale k vaší klinice. Ta má dnes zhruba sto dvacet zaměstnanců…

Ano. Po návratu z USA v roce 1991 jsem začal usilovat o to, abychom k laboratorní složce a ambulanci OKH získali i složku lůžkovou. Díky důvěře vedení nemocnice i LF, kterou jsem pravděpodobně získal díky výsledkům dosažených v USA, bylo ve druhé polovině roku 1991 k OKH přiřazeno malé lůžkové oddělení. Statut kliniky se mi podařilo prosadit v roce 1996. Stali jsme se tak první Hemato-onkologickou klinikou v tehdejší ČR. V rámci ní pak začal prudký rozvoj pracoviště včetně speciálních laboratorních metod (genetika, molekulární genetika, imunotypizace kultury – které byly většinou vybavovány díky úspěšným grantovým aplikacím a z nadace Haimaom), transplantačního programu a samozřejmě i rozšíření počtu personálu všech kategorií.

Transplantační program se vám podařilo zahájit záhy po ustavení kliniky…

Bylo to půl roku po získání statutu kliniky a přestěhování do nových prostor, které zahájení programu umožnilo. Před čtyřmi lety jsme zorganizovali setkání s transplantovanými při příležitosti deseti let tohoto programu v Olomouci. Přijelo velké množství bývalých pacientů, včetně pacientky, která byla u nás transplantovaná jako první. Daří se jí výborně! Do dnešního dne jsme provedli 850 transplantací kostní dřeně (TKD). Musím však říci, že i přes všechny pokroky, přes zlepšení diagnostiky a léčby komplikací, jsou však TKD stále rizikovou metodou. Proto je budoucnost léčby nádorů spojována více s cílenou léčbou.

Co to znamená?

Obecně je nutné vždy nejprve najít a potvrdit „cíl“ léčby. Jinými slovy: je nutné zjistit, co nemoc způsobuje. Poté je potřebné najít „zbraň“, kterou je možné „cíl“ zasáhnout a zničit. První choroba, u níž se zjistilo, že souvisí s genetickou změnou, která byla posléze identifikovaná jako „cíl“ léčby, byla chronická myeloidní leukémie. Touto chorobou u nás ročně onemocní zhruba sto lidí. Od roku 2000 na ni však máme novou „zbraň“ - lék imatinib. Pacienti, kteří tak měli původně naději na přežití čtyři roky, dnes mají s touto léčbou naději na přežití pětadvacet let. Tuto léčbu našim nemocným poskytujeme od roku 2000, Ing. Josef Lux, dřívější předseda KDU a vicepremiér vlády zemřel v roce 1998. Jinými slovy: každý rok přináší nemocným nové naděje…

Tito lidé jsou zcela vyléčeni?

Pacienty s chronickou myeloidní leukémií zatím neumíme cílenou léčbou vyléčit úplně. Léky musejí užívat stále, což působí vrásky na čele zdravotním pojišťovnám. Jeden rok léčby totiž stojí asi šest set tisíc korun. Díky tomu, že dnes pacienti na tuto chorobu neumírají a díky tomu, že každým rokem dalších zhruba sedmdesát lidí tuto cílenou léčbu potřebuje, náklady na ni se každým rokem zvyšují zhruba o padesát milionů korun. Je to velký problém, neboť není možné, aby si tak obrovské sumy hradili sami pacienti. Zde je nezbytná solidarita.

Jaká je historie transplantace kostní dřeně?

První transplantace kostní dřeně (TKD) probíhaly v padesátých letech minulého století bez znalosti hlavního antigenního systému (HLA systém – Human Leukocyte Antigen). Tomu odpovídaly výsledky, shrnuté v roce 1964. Ze 417 TKD přežili pouze tři lidé. Pro porovnání – bez znalosti krevních skupin probíhaly kdysi stejně neúspěšně i transfúze krve. Pro nemocné, kteří byli indikováni k TKD, však tato léčba byla dříve jedinou nadějí. Negativní zkušenosti přinesly zásadní poznatky a umožnily tak rozvoj TKD v dalších letech. Teprve v 60. letech minulého století byl totiž objeven již zmíněný HLA systém, což mělo pro úspěch TKD stejný význam jako objevení krevních skupin pro transfúze krve. V zásadě odlišujeme dva zásadní typy TKD: autologní, kdy člověk je sám sobě dárcem kostní dřeně, a alogenní, tedy transplantace od dárce. Autologní transplantace umožňují intenzifikovat chemoterapii, jejíž dávka je díky toxicitě léčby limitována právě citlivostí krvetvorby. Vyšší dávka cytostatika neakceptovatelně zvyšuje toxicitu léčby, ale současně zvyšuje i naději na vyléčení chemosenzitivního nádoru. Nemocnému je proto u autologní TKD po podání cytostatika a jeho vyloučení z organismu vrácena jeho zdravá kostní dřeň, která byla před účinkem cytostatik ochráněna mimo organismus, a krvetvorba nemocného se tak rychle obnoví. Alogenní transplantace přinášejí vedle chemoterapeutického efektu ještě efekt imunitní, kdy imunitní krvinky dárce (T-lymfocyty) jsou schopny identifikovat imunosenzitivní nádorové buňky příjemce a likvidovat je. Bohužel imunitní mechanismy se někdy vymknou kontrole a reakce, kterou nazýváme reakcí štěpu proti hostiteli, pak poškozuje i zdravou tkáň nemocného a je schopna jej svým účinkem i zahubit.

Stojíte za identifikací tzv. hemoglobinu Olomouc. Jak rozdílný hemoglobin může být?

Hlavní úlohou Hb a červených krvinek je přenos kyslíku z plic do tkání. Hb je tvořen hemem a dvěma páry bílkovinných řetězců. V souvislosti s genetickou poruchou se bílkovinné řetězce mohou vytvářet abnormálně. Právě abnormalita v jejich tvorbě může vést k nestabilitě Hb, a pacienti pak trpí chudokrevností – nemají dostatek nosičů kyslíku – červených krvinek – pro přenos kyslíku do tkání. V českých a slovenských rodinách jsme identifikovali čtrnáct nestabilních variant Hb a dva z nich jsme popsali prioritně – Hb Hradec Králové a Hb Haná. Jiná porucha struktury Hb způsobuje, že červená krvinka sice v plicích kyslík naváže, ale v tkáni jej v důsledku zvýšené afinity Hb ke kyslíku obtížně uvolňuje. Přes to, že červených krvinek je v těle relativně dostatek, přenos kyslíku do tkání vázne. Organismus se přizpůsobuje tak, že vytváří víc červených krvinek, a tím si zajistí dostatečný přenos kyslíku do tkání. Právě zvýšená vazba Hb ke kyslíku způsobená abnormální strukturou Hb byla příčinou nadměrného počtu červených krvinek u otce a syna, který byl posléze identifikován jako Hb Olomouc. Jinou skupinou chorob způsobujících poruchu Hb jsou talasemie. Zde dochází ke snížení až útlumu tvorby některého či některých bílkovinných řetězců v důsledku vrozené genetické poruchy a následkem může být také chudokrevnost. Při analýze našich nemocných jsme identifikovali talasemické mutace ve 252 rodinách u 475 osob českého a slovenského původu. Odhalili jsme několik prioritních mutací a řadu mutací, které pocházejí např. z oblastí Středozemního moře.

Proč právě ze Středozemí?

Většina těchto mutací chrání své nositele před vznikem malárie, a genetickým selekčním tlakem jsou proto nosiči těchto mutací zvýhodněni proti jedincům s normálním Hb. Podíváte-li se do naší historie, zjistíte, že výskyt těchto mutací u nás je logický. Na našem území se pohybovali Římané, Turci, Rusové, Němci, Francouzi, Švédové a naše území bylo součástí Rakousko-Uherska společně s částí Středomoří. Každý z těchto národů zde jistě zanechal své geny a někteří i talasemické mutace. S tím, jak se sem stěhují lidé z východu, z Asie apod., bude u nás těchto chorob přibývat.

Jste zakladatelem prestižních Olomouckých hematologických dnů…

Olomoucké hematologické dny (OHD) začínaly jako půldenní akce v roce 1987. V loňském roce jsme tedy oslavili jejich 25. výročí. Dnes jsou každoroční největší celostátní hematologickou akcí s mezinárodní účastí. Pravidelně se jich účastní 700–800 hematologů, což je na tento obor skutečně hodně, a nás těší, že účastníci hovoří o „geniu loci“, který je každoročně do Olomouce přivádí. Zahraniční hosté jezdí do Olomouce od roku 1991. Nejdříve se sem jezdili spíše porozhlédnout, o české medicíně ani naší zemi toho nikdo z nich moc nevěděl. Očekávali zde úroveň rozvojové země. Vesměs byli hodně překvapeni, když zjistili, že stále patříme do západní Evropy, že je zde medicína na vysoké odborné úrovni a organizací naší zdravotní péče i vzdělávání někdy „západní” země i předčíme. OHD umožnily navazovat první odborné kontakty, mnohé z nich přetrvaly dodnes a dále se rozvíjejí. Mj. právě za spolupráci s našimi pracovišti obdrželi dva účastníci OHD prof. Prchal a prof. Kyle z USA čestný doktorát UP.

Ptala se Milada Hronová, foto Marek Otava

---

Prof. Karel Indrák, DrSc., přednosta Hemato-onkologické kliniky LF UP a FNOL. Identifikoval hemoglobin Olomouc. Významné jsou i jeho práce věnované molekulární genetice talasemií (onemocnění způsobující chudokrevnost) a polycytémií (onemocnění charakterizované zvýšeným množstvím červených krvinek). V roce 1991 zřídil na svém pracovišti první molekulárně genetickou laboratoř v rámci UP, v roce 1996 prosadil v Olomouci ustanovení první Hemato-onkologické kliniky v ČR, na které v roce 1997 zahájil program transplantací kostní dřeně, pro který pracoviště získalo i evropskou akreditaci a založil nadaci Haimaom, nadaci na podporu nemocných s transplantací kostní dřeně. V roce 2006 získala Hemato-onkologická klinika členství v European LeukemiaNet (ELN) jako jedno z evropských „Center of Excellence“ a od roku 2010 je prof. Indrák členem ELN Steering Committee. Je zakladatelem Olomouckých hematologických dnů, v letech 1994–2006 byl předsedou České hematologické společnosti ČLS JEP, v letech 1999–2000 zastával funkci experta Rady Evropy ve Štrasburku. Je aktivním členem řady mezinárodních odborných společností.

---