Lékařskou fakultu absolvuje každoročně zhruba devadesát studentů oboru Zubní lékařství. Zubních lékařů je však stále nedostatek

Když před několika lety zveřejnila Česká stomatologická komora demografickou studii, z níž vyplývá jak věkové rozvrstvení, tak současné i předpokládané nové počty zubních lékařů v zemi, následovala zpětná vazba v podobě celospolečenského požadavku na studium zubního lékařství: vychovat co nejvíce zubních lékařů pro potřeby České republiky. „I v současné době však v ČR působí velká skupina zubních lékařů ve věku těsně před důchodem, za kterou neexistuje adekvátní náhrada,“ řekl v rámci rozhovoru pro Žurnál UP doc. MUDr. Miloš Špidlen, Ph.D., proděkan pro výuku Zubního lékařství a přednosta Kliniky zubního lékařství LF UP.

 

Proč je v České republice nedostatek zubních lékařů?

Historicky vznikla tato skutečnost asi takto: V období dřívějšího pětiletého plánování se zjistilo, že je málo stomatologů. Lékařské fakulty tak dostaly na několik let vysoká směrná čísla pro přijímání studentů; pro zajímavost v Olomouci bylo směrné číslo sto dvacet studentů z původních čtyřiceti. Tento skokový nárůst se projevuje až nyní, zhruba po čtyřiceti letech, kdy tyto silné ročníky odcházejí do důchodu a nemá je kdo nahradit. Po opakovaném upozornění České stomatologické komory na reálný nedostatek zubních lékařů umožnilo MŠMT ČR lékařským fakultám přijímat maximální možný počet studentů Zubního lékařství bez administrativního omezení. První absolventi z těchto navýšených počtů promovali v roce 2009.

Jaký je zájem o studium oboru Zubní lékařství na Univerzitě Palackého?

Před šesti lety jsme na základě společenské poptávky provedli na Klinice zubního lékařství LF UP detailní rozbor možností výuky. Po zhodnocení všech faktorů – kapacitní možnosti pracoviště, počty výukových křesel, možnosti pedagogického sboru atd. – nám vyšel maximální počet sto studentů v jednom ročníku. Tento počet také přijímáme. Pokud máme garantovat kvalitu výuky, více studentů přijmout nemůžeme, i když se jich každoročně hlásí přibližně desetkrát tolik. Vybíráme skutečně jen ty nejlepší. Z nich každým rokem dokončí studium zhruba 90 %. Je tedy možné říci, že brány Lékařské fakulty UP opustí každým rokem asi devadesát nových zubních lékařů. Výuka našich studentů neprobíhá pouze na Klinice zubního lékařství a Klinice ústní, čelistní a obličejové chirurgie, ale i na dalších pracovištích Lékařské fakulty či Fakultní nemocnice v Olomouci, která nám vycházejí maximálně vstříc.

Jak konkrétně se při vysokém počtu studentů snažíte udržet kvalitu studia?

Kvalitní student Zubního lékařství musí mít možnost vzdělání jak teoretického, tak i praktického. Vzdělání teoretické zaručuje na Lékařské fakultě UP tým velmi zkušených a kvalitních pedagogů. Aby studenti nabyli i praktické dovednosti zubního lékaře, jsou ve výuce Zubního lékařství k dispozici fantomy a výukové zubní soupravy, 3D rtg přístroj, operační mikroskop či intraorální kamery. V rámci praktických cvičení využíváme pro výuku i vybrané privátní lékaře, kteří studenty seznamují s běžnou praxí. Na přednášky zveme renomované přednášející z jiných pracovišť. Studenti zubního lékařství každoročně absolvují prázdninovou praxi u smluvních privátních zubních lékařů. Máme zájem, aby se zvyšoval dosud nedostatečný počet studentů, kteří absolvují svou praxi v zahraničí.

Jaké nároky jsou kladeny na vyučující?

Nedostatek učitelů je palčivý a dlouhodobě neřešený problém. Podle mého názoru se však týká všech lékařských fakult, a to nejen v oboru Zubní lékařství.  Jak jsem již říkal, výuka našich studentů probíhá na všech pracovištích Lékařské fakulty. Tomu odpovídá i značně široký okruh pedagogů. Učitelů na Klinice zubního lékařství a Klinice ústní, čelistní a obličejové chirurgie je asi osmdesát. Část z nich pracuje jako „part time teacher“. Znamená to, že mají svou privátní zubní praxi a na určitou část úvazku se podílejí na výuce. Velký a dlouhodobě neřešený problém podle mne spočívá v tom, že mladí kolegové nemají motivaci k práci vysokoškolského učitele a v našich řadách neustále stoupá podíl starších pedagogů s největší erudicí. Při jejich odchodu do důchodu je téměř nemožné za ně získat plnohodnotnou náhradu.

Proč?

Dlouhodobě je to dáno velkým nepoměrem mezi výdělkem zubních lékařů v privátní sféře a lékařů učitelů, především mladých, pracujících na klinickém pracovišti. Pouze entuziasmus k uživení rodiny jednoduše nestačí, a tak mnoho nadějných mladých kolegů nenávratně odchází do privátní praxe. V lepším případě zůstávají pouze na částečný úvazek. Zbývající, kteří i přesto mají zájem zůstat, jsou natolik vytíženi výukou, že jejich vědecký růst s přísnými kritérii je pak velmi pomalý nebo žádný. Pokud nedojde v nejbližší době k nápravě, může se stát situace ve výuce Zubního lékařství kritická.

Jak je studium oboru Zubní lékařství náročné finančně? Mám na mysli koeficienty oborů a normativ na studenta.

Studium Zubního lékařství patří k finančně nejnáročnějším oborům. Ten, kdo měl možnost seznámit se s učebnami a výukovými ordinacemi na Klinice zubního lékařství nebo na Klinice ústní, čelistní a obličejové chirurgie, mi určitě dá za pravdu, že výukové fantomy, výuková křesla i materiály používané při výuce v počtech a množství potřebném pro asi čtyři sta padesát studentů Zubního lékařství vyžaduje nemalé finanční prostředky. Na Klinice zubního lékařství a UČOCH máme mimo jiné sedmadvacet výukových fantomů v pořizovací ceně zhruba tři sta tisíc korun za jeden a asi sedmdesát zubních souprav v pořizovací ceně zhruba sedm set tisíc korun za jednu. Samozřejmě je ještě třeba do nákladů zahrnout spotřební materiál pro praktickou výuku v řádu stovek tisíc, mzdy učitelů a další. Finanční požadavky potřebné na rok výuky jednoho studenta byly celorepublikově spočítány na částku dvě stě padesát tisíc korun. Současná dotace z MŠMT je však sto dvacet tisíc korun na jednoho studenta za rok. Po odvodech na Univerzitě Palackého a její Lékařské fakultě zůstává na studenta asi sedmdesát tisíc korun. Tato částka je rozdělena mezi všechna pracoviště LF, která se na výuce podílejí. Z výše uvedených čísel je zřejmé, že finanční prostředky pro zajištění výuky nejsou dostatečné.

V čem spatřujete výhody dnešních studentů od těch, kteří studovali např. před dvaceti lety? Jaké naopak vidíte nevýhody?

Studium akreditovaného oboru Zubní lékařství umožňuje absolventům otevřít si privátní praxi ihned po promoci kdekoli v zemích Evropské unie. Změnou legislativy v devadesátých letech minulého století tak došlo k přiblížení podmínek českých zubních lékařů podmínkám, které jsou platné ve většině zemí EU. Byla zrušena většina stomatologických atestací, nově zůstaly pouze specializační atestace v oborech Ortodoncie, Orální a maxilofaciální chirurgie. Pro výkon běžné zubní praxe atestace již potřebná není. Pro potřeby klinických pracovišť, kde není možný platový postup bez složení atestace, byl nově zřízen obor Klinická stomatologie. O akreditaci tohoto oboru jsme již požádali. Otevření privátní praxe či odchod našich absolventů do zahraničí ihned po promoci je otázkou pohledu na danou tématiku. Postoj jednotlivých pedagogů či zubních lékařů se diametrálně liší a myslím si, že nikdy ke konsenzu nedojde. Můj názor je takový, že mladý absolvent pětiletého oboru Zubní lékařství má možnost, ale i plnou zodpovědnost, otevřít si vlastní privátní praxi. Jenom na něm záleží, jestli tuto možnost se všemi možnými důsledky využije, nebo ne. Kvalitní absolvent může v konkurenci obstát. Pokud by se zeptal mne, doporučím mu nejdříve nabýt praktické dovednosti u zkušeného kolegy, a potom jít svou cestou.

Jak vnímáte současné nastavení bezplatného systému vysokoškolského studia pro slovenské studenty, kteří pak odcházejí za praxí na Slovensko?

Lékařská fakulta UP přijímá studenty pro obor Zubní lékařství v českém jazyce a studenty pro obor Dentistry v anglickém jazyce. Výuka Dentistry probíhá druhým rokem s počtem osm studentů v každém ročníku. Studium Dentistry si studenti hradí v částce, která odpovídá nákladům. Nepředpokládáme, že absolventi oboru Dentistry v České republice zůstanou. Celospolečenský požadavek pro studium oboru Zubního lékařství zní vychovat co nejvíce zubních lékařů pro potřeby České republiky. Počty slovenských studentů se na jednotlivých lékařských fakultách v naší republice liší. Na LF UP je přibližně dvacet procent studentů občany Slovenské republiky. Tito posluchači studují za stejných podmínek dotací na jednoho studenta jako čeští studenti. Patří mezi kvalitní studenty, po ukončení studia se však většinou vracejí domů na Slovensko. Počty zubních lékařů v České republice tak obvykle nenavýší, ale jestli je to možné označit jako odchod zubních lékařů do ciziny, nevím. Čeští absolventi Lékařské fakulty Univerzity Palackého v České republice obvykle zůstávají, jejich odchod do zahraničí je minimální.

Ptala se Milada Hronová

---

Zubní lékař a ortodontista doc. MUDr. Miloš Špidlen, Ph.D., přednosta Kliniky zubního lékařství LF UP  a FNOL Olomouc a proděkan pro studium Zubního lékařství LF UP je autorem třiačtyřiceti publikací a členem řady odborných společností, např. Evropské ortodontické společnosti, České ortodontické společnosti, České stomatologické komory, Vědecké rady UP či Vědecké rady LF UP.  Je hlavním řešitelem i spoluředitelem grantů Ministerstva zdravotnictví ČR, do současné doby přednesl více než sto pětadvacet přednášek.

---